Ignác Leopold Kober – Nakladatel a vlastenec, na kterého se zapomnělo

V české literatuře je mnoho významných osobností, které jsou neprávem přehlíženy a zapomínány. Patří mezi ně řada spisovatelů, literárních kritiků a také mnoho nakladatelů. Jedním z nich je i český vlastenec, knihkupec, tiskař a nakladatel Ignác Leopold Kober.

Psal se rok 1825, 6. listopadu, když se v jedné pražské rodině Ignác narodil. Nepřišel však na svět do právě nejlepších poměrů. To byl také důvod, proč musel ukončit předčasně svá gymnaziální studia a začít se starat o řemeslo. Vydal se do Vídně, centra Rakousko-Uherské monarchie, aby se vyučil na soustružníka a zámečníka. Nějaký čas u svého řemesla zůstal a protloukal se životem, dokud ho cesta nedovedla zpět do Čech do města Tábor. S našetřenými penězi se zde rozhodl „poněkud“ pozměnit profesi a stal se z něj pomocný cestující knihkupec. Tehdy byli podomní obchodníci celkem běžnou záležitostí, a Kober se tak stal kolportérem. Měl úspěch. Obchod s knihami mu šel a brzy se rozhodl pokročit ještě dál. Další krok se ukázal být nejdůležitějším v celém jeho životě.

Ignác Leopold Kober se přesunul do Prahy a založil zde vlastní nakladatelství, ve kterém vydával především české klasiky a vlastenecké autory, mezi jinými například Riegra, Tyla, Máchu, Čelakovského a další. U většiny z nich vydával i celá souborná díla. K jednomu z největších nakladatelských počinů patří také Českomoravská kronika od Karla Vladislava Zapa, která se stala po svém vyjití velice populární.

Jeho největším nakladatelským počinem, který se dá přiřadit k nejvýznamnějším mezníkům české literatury 19. století vůbec, bylo vydání tak zvaného Riegrova slovníku naučného, vydávaného pod prostým názvem Slovník naučný. Šlo o první českou obecnou encyklopedii, vytvořenou podle německého vzoru Kleineres Brockhaus´sches Conversations-Lexikon für den Hausgebrauch. Tak jako kdysi u první Diderotovy encyklopedie i u vzniku Riegrova slovníku naučného přispívaly přední osobnosti tehdejší doby, mezi nimiž nechyběla zvučná jména jako Karel Jaromír Erben (1811 – 1870), V. V. Tomek (1818 – 1905), Václav Hanka (1791 – 1861), Eduard Grégr (1827 – 1907), František Palacký (1798 – 1876) nebo Jan Evangelista Purkyně (1787 – 1869), všichni pod redakčním dohledem Františka Ladislava Riegera (1818 – 1903) a Jakuba Malého (1811 – 1885), známého lexikografa a novináře (časopis Dennice). Konečné dílo, vycházející postupně od roku 1860 do roku 1874 (v roce 1890 k tomu vyšel svazek doplňků), mělo jedenáct svazků a obsahoval kolem 80 000 hesel. Tento velkolepý nakladatelský počin překonal až Jan Otto.

Spolupráce s vlasteneckými kruhy a osobní postoje přivedli Kobera na čas dokonce i do vězení, stejně jako občas většinu jeho přátel z řad vlasteneckých spisovatelů a novinářů. Ostatně ve stejné době si pětiletý trest za údajnou přípravu atentátu na Františka Josefa I. odpykával i Ignácův syn, spisovatel Karel Bohuš Kober (narozen 13. prosince 1849, v době uvěznění mu bylo teprve čtrnáct let). Když byl o rok později v roce 1865 propuštěn na císařskou amnestii, jeho otec byl již těžce nemocen. Karel Bohuš se proto začal připravovat na převzetí rodinného podniku. Krátce docházel do obchodní školy, a aby získal praxi v oboru, začal, coby volontér, pracovat u otcova konkurenta, knihkupce a nakladatele Calveho.

Ignác Leopold Kober se dlouhodobě léčil v Jánských lázních. Jeho nemoc ale byla silnější. V roce 1866, 26. května, ve věku pouhých čtyřiceti jedna let Ignác Leopold Kober zemřel. Přátelé a kolegové jeho ztrátu oplakávali. Jan Neruda později označil Kobera za „českého nakladatele a knihkupce par excellence.“ Rodinného podniku se ujal jeho syn. Po otci však nezdědil podnikatelský talent a nakladatelství se brzy dostalo do těžkých finančních potíží, částečně i kvůli nákladnosti Riegrova projektu, který jeho otec započal. Nakonec se Karel Bohuš Kober víc než jako spisovatel a nakladatel proslavil díky založení šermířského a veslařského klubu a své účasti v Sokole. Tomu odpovídá jeho krátké působení v čele nakladatelství a jen minimální počet vydaných titulů.

V nakladatelství Koberů vyšlo několik knih Kobera mladšího (Zimní večery, Dvě léta v Jánských lázních, Z různých kruhů ad.) a další tituly od českých spisovatelů, avšak finanční potíže způsobili, že nakladatelství nakonec zaniklo. Po Ignáci Leopoldovi Koberovi zbylo rozsáhlé nakladatelské dílo, které ale bohužel upadlo v zapomnění. O jeho připomenutí se pokusil v roce 1928 známý literární kritik a historik Arne Novák ve svém díle Ignác Leopold Kober – český knihkupec a nakladatel. Já se pokusil pokusil jeho osobu připomenout v roce 2012 ve své knize Pozapomenuté osobnosti české literatury, ale podařilo se mi to jen částečně. Smutnou skutečností zůstává, že jeho osoba i význam pro českou literaturu jsou nadále na okraji zájmu veřejnosti. Snad se to změní někdy v budoucnosti.

Tomáš Hejna