Opomíjené filmy – Přísahám a slibuji!

(1990)

Režisér: František Filip

Předloha: Ota Dub

Scénář: Otto Zelenka

Hrají: Josef Abrhám, Luděk Munzar, Zuzana Bydžovská, Eliška Balzerová, František Němec, Václav Postránecký, Iva Janžurová, Miroslav Vladyka, Dagmar Havlová, Radovan Lukavský, Radoslav Brzobohatý, Viktor Preiss a další.

Doktor Albert přijel do nového působiště

Česká kinematografie se v dobách výročí květnového povstání roku 1945 snaží v posledních letech přicházet s novými filmy a seriály kolem tohoto tématu (o jejich rozličné úrovni nebudeme hovořit), a přitom se zapomíná na řadu již existujících filmů, inscenací a seriálů, které, i když byly často ovlivněny minulým politickým režimem, jsou mistrně zpracovány a hrají v nich desítky a stovky kvalitních českých herců. Nemluvme teď například o Vávrově mistrně natočeném filmu Osvobození Prahy, který poslední roky trpí útoky pro řekněme přílišné zaměření na úlohu Rudé armády (mimochodem nasnadě je otázka, jak by měl asi tehdy jinak Vávra točit, když byl režim jaký byl) či o seriálu Byl jednou jeden dům podle knihy Jana Drdy, ale třeba o pozoruhodných filmech jako Maratón Ivo Nováka (hrají Jaromír Hanzlík, Jana Brejchová, Vladimír Menšík, Karel Höger a další), který popisuje střídavě postup Rudé armády a československých jednotek ku Praze a osudy dvou mladých zamilovaných lidí, kteří se právě během květnového povstání seznámili, zamilovali a v jeho těsném závěru ruku v ruce zemřeli rukou fanatického nacisty. Je to škoda – film je to víc než dobrý a výkony herců jsou mistrovské. Ta politika…

K těm dnes už opomíjeným dílům patří také čtyřdílná televizní inscenace románu Oty Duba Přísahám a slibuji!, kterou do filmové podoby sepsal Otto Zelenka. Ta začíná právě květnovým povstáním, během kterého doktor Vojtěch Albert (Josef Abrhám), vězněný od roku 1943 v koncentračním táboře Dachau, odkud utekl, pomáhá zraněným. Sám je přitom po vězeňských útrapách nemocen a nakonec končí na improvizovaném lůžku sklepa nemocnice s horečkou. Probere se tak v již osvobozené vlasti – shodou okolností v blízkosti svých starých přátel, kteří jsou nadšeni, že dávno oplakávaného lékaře opět vidí živého a zdravého.

Luděk Munzar jako ředitel nemocnice Urban jedná s Revoluční gardou (1945)

Film je skutečným dramatem a díky roku svého vzniku (1990) je pozoruhodně objektivní. Základní linií je poválečné působení zmíněného doktora Alberta, který po návratu zjistí, že ho v Praze odmítají a musí si hledat práci jinde, a že ho jeho bývalá žena předčasně pohřbila, čímž přišel o možnost vídat se s dcerou. Nakonec zakotví v nejmenovaném městě, které je zde nazýváno jako Severní. Z dobrého důvodu – další osudy hrdinů tohoto filmu se totiž odehrávají především na severu Čech v německém znovuosidlovaném příhraničí. V rozmezí let 1945 až 1948. A v tomto období se zde promítají problémy českého zdravotnictví jako celku po právě skončené válce – nedostatek léků a kvalifikovaných mediků i sester, problém s Werhwolfy i německým personálem v době odsunu, zápas o nové postupy v medicíně v podobě penicilinu a jodování soli a tak dále.

Kvalita tohoto díla je nesporná. Už samotný námět je nesmírně silný, a tím že se dílo omezuje na události necelých tří let má pozoruhodnou vypovídající hodnotu o tehdejší době, protože se může víc soustředit na jednotlivé postavy a problémy. Ty zde prožívají samostatné a přitom provázané osudy. Sestřička se zamiluje do pacienta, který z Revolučních gard přesedlá na laboranta a zakládá rodinu. Šéf nemocnice Urban (Luděk Munzar) se chce za každou cenu udržet u místa a staví si mosty ke všem stranám včetně té komunistické. Možný nástup nového režimu se ostatně odráží i v uvažování dalších postav a nakonec jím i celá série vrcholí. A samotná postava doktora Alberta?

Ten vše bere velmi vážně, hlavně svoji profesi a přísahu, v níž se objevuje právě ono „Přísahám a slibuji“. V jeho případě to znamená, že neohýbá před nikým hřbet, trvá si na svém a sám na to často doplácí v osobních vztazích i zaměstnání. A definitivně i doplatil… Udržuje vztah se zpěvačkou (Zuzana Bydžovská) znovu se rozjíždějící opery, i když zároveň je v jeho životě velmi výraznou postavou jedna z kolegyň, s níž spolupracuje na lokalizaci výskytu jedné z chorob v severočeském podhůří. Svým zaměřením je sociální typ, a dokonce je mu některými vytýkáno, že se v poválečné době chová příliš liberálně k německým pacientům a německým kolegům. Jeho hlavním motem totiž je, že pacientem je každý, kdo je nemocen – bez ohledu na jazyk, jakým mluví.

V posledních dvou dílech se doktor Albert pomalu usazuje a dokonce se k němu nastěhuje jeho dcera. Její maminka si našla nového přítele a rodinní přátelé jí o otci řekli pravdu. Jen pomalu si zvyká na přítomnost jiné ženy v otcově životě, ale nakonec ji dokáže přijmout. Horší to má samotný doktor Albert. Ten si na život v novém městě zvykl, může si připsat jako úspěch nemalý podíl na pozvednutí zdejší nemocnice i vytvoření vědecké laboratoře, díky čemuž se v nemocnici jako jedné z mála začne zkoušek penicilin. Naráží ale na politické problémy doby a nepochopení svých přátel. V Praze mu nabízejí habilitaci, kterou však odmítne. Různé intriky se ovšem nakonec vysvětlí, doktor Albert se v reakci na ně přihlásí do konkurzu a udrží si místo primáře interny, zatímco jeho kolega se stane ředitelem. Příběhy jednotlivých postav se uzavřou. Je ovšem leden roku 1948. A nikdo netuší, co přijde za pouhý měsíc…

Románová předloha Oty Duba

Spisovatel Ota Dub (1909 – 1987) byl sám lékařem a při práci na svém románu Přísahám a slibuji se opřel o vlastní zkušenosti, které načerpal během svého působení na postu primáře v Praze a krajského internisty v Liberci a Ústí nad Labem. Proto je děj jeho románu posazen do této oblasti, zároveň je však umístěn do fiktivního města, což dalo Dubovi možnost většího prostoru s více dějovými liniemi. Prosadil se jako autor odborných článků, učebnic i popularizačních vědeckých prací, ale i jako autor beletrie. Jeho články a knihy se na trhu objevovaly i pod pseudonymy Jan Tomeš, Michal Dudek nebo Zdeněk Wagner. Téma lékařství se objevilo i v jeho dalších románech, v nichž Ota Dub řešil především sociální otázky. Jen namátkou vyjmenujme jeho romány Doktorka, Profesoři, Lékař Viktora nebo biografii Rytíř ducha: Josef Thomayer – lékař a spisovatel.

Tomáš Hejna