Příští rok to bude 85 od smrti Karla Čapka
Když 15. března 1939 vtrhli do zbytku Československa nacisté, aby z něj udělali Protektorát Čechy a Morava, jeden z prvních lidí, pro které si přišli, byl právě Karel Čapek, autor, který vytrvale a přes všechny výhružky brojil proti nacismu a proti Hitlerovi, ať už v novinových článcích nebo ve svých divadelních hrách. Bohužel si zapomněli zjistit, že Karel Čapek mezi tím zemřel. Anebo tomu nevěřili. Ovšem nebýt jeho smrti, jistě by Čapek skončil v některém z nacistických koncentračních táborů.
Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. I když si to mnoho lidí neuvědomuje, byl mladší než jeho bratr Josef, s nímž ho pojilo celoživotní přátelství. Otec Antonín Čapek byl vlastenecký lékař a matka se zase soustavně věnovala sbírání folkloru. Toto rodinné prostředí, stejně jako život na maloměstě, velmi přispělo k budoucím zájmům Karla Čapka a napomohlo formování jeho osobnosti. Studoval na královéhradeckém gymnáziu, ovšem jako vlastenec se zde zapojil do vzniku protirakouského studentského spolku a z gymnázia byl vyloučen. Školu nakonec dostudoval v Brně a po zdárném odmaturování nastoupil v Praze na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval filozofii a estetiku.
Krátce po škole se živil jako domácí učitel v rodině rodiny Lažanských, ovšem pedagogická dráha mu nevyhovovala. Rozhodl se tak zkusit začít s novinařinou. Postupně působil v několika denících a časopisech, skutečnou kariéru ale odstartovalo jeho publikování v Národních listech, kde působil mezi roky 1917 a 1921. Potom nastoupil do redakce Lidových novin, kde publikoval své vůbec nejslavnější články, fejetony a sloupky. V té doby už byl zároveň známým spisovatelem a dramatikem. Už v roce 1916 vyšla sbírka povídek, které psal s bratrem pod souborným názvem Zářivé hlubiny. Postupně začal povídkovými soubory Boží muka, Krakonošova zahrada, předelem se staly jeho fejetony Kritika slov a v roce 1922 představil veřejnosti román s vlastní unikátní konstrukcí kombinující prvky beletrie a fejetonu Továrna na absolutno. K nejvýznamnějším dílům pak patří jeho romány Krakatit, Válka s mloky a První parta. Známé jsou i jeho Povídky z jedné a druhé kapsy. Z dramat patří k nejvýznamnějším R.U.R. (kde vymyslel slovo robot), Bílá nemoc a Matka. A své místo si získal i jako autor dětské literatury, když vydal Devatero pohádek, Dášeňka čili život štěněte, Měl jsem psa a kočku nebo Pudlenka.
Čapek byl aktivní také v oblasti politické, i když do ní nikdy nevstoupil jako skutečný hráč. Patřil k okruhu blízkých lidí T. G. Masaryka a Edvarda Beneše, kteří zase patřili k úzkému okruhu čapkových přátel, známému jako Pátečníci. Oběma stranám byla často tato vzájemná náklonost vytýkána – Masarykovi vytýkali protěžování Čapka a Čapkovi přílišné obhajování všeho, co souviselo s hradem a Masarykem. Je pravdou, že jejich vzájemné vztahy byly víc než přátelské, o čemž svědčí i kniha Hovory s T. G. M., která je z větší části výsledkem Čapkových snah Masaryka polidštit.
V srpnu roku 1935 se Čapek oženil s Olgou Scheinpflugovou, dlouholetou přítelkyní, která mu ale zároveň byla i oporou a umělecky i společensky plnohodnotnou partnerkou, vzdělanou, kulturně na výši. Čapka už v té době trápila situace v sousedním Německu a moc dobře si uvědomoval nebezpečí, které pro svobodný svět představoval Hitler a jeho nacismus. Na základě toho vznikla celá řada jeho článků, kvůli kterým mu bylo i vyhrožováno smrtí, a taky zmíněný román Válka s mloky nebo hry Bílá nemoc a Matka. Od dětství byl náchylný k nemocem, a když v roce 1938 odjel se ženou n dovolenou do Staré Huti, smrtelně se nachladil, když se snažil ve špatném počasí opravit následky po povodních. K pro jiné obyčejné chřipce se přidal zánět ledvin a zápal plic, který se mu stal osudným. Byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.
[TH
Celý příběh Václava Klementa a mnoha dalších osobností naleznete v I. díle Dějin sebevědomí!
