Žižkovská kronika – Franz Kafka továrník

Víme, že Kafka měl se Žižkovem vzhledem ke svému povolání pramálo společného a že ho do těchto končin nemělo prakticky co lákat. Jako pražský Němec a Žid se držel přirozeně mezi svými, tedy především na Starém Městě a kolem Židovského Města. Nejblíž se k Žižkovu dostával, když navštěvoval svoji kancelář v budově Dělnické úrazové pojišťovny Na Poříčí. I když z něj Michal (Josef) Mareš udělal ve své kafkologické knize anarchistu, a dokonce přítele Jaroslava Haška, neměl ale ve skutečnosti Kafka s takovými lidmi nic společného, a tudíž se neměl na Žižkově k čemu uchytit, snad s výjimkou nějakého toho pojištěnce. Tedy až do doby, kdy se z něho stal kromě pojišťovacího agenta také továrník.

Dnes se dá jen obtížně zjistit, zda se Kafka rozhodl pro tuto nečekanou změnu dobrovolně, nebo jestli byl do podnikání vtlačen někým ze své rodiny. Každopádně jeho švagr Karel Hermann, manžel Kafkovy sestry Elli, investoval část jejího věna do nové továrny, kterou založil právě na Žižkově v Bořivojově ulici v sousedství bydliště svého otce. Podnik dostal název Prager Asbestwerke Hermann&Co. Firma měla vyrábět azbestové výrobky a izolační materiál. A Kafka v ní měl vystupovat jako právník a společník. Není třeba příliš přemýšlet nad tím, proč Kafka na tuto nabídku ochotně přikývl, a dokonce přesvědčoval otce, aby do podniku investoval ještě víc. V práci sice úspěšně postupoval, ale nešlo o žádnou zářnou kariéru. Navíc nevykonával svoji práci s nadšením, protože ho odváděla od psaní, a tak se mu myšlenka na poklidné místo v továrně, z níž by mu plynul příjem, jistě zdála výhodná. A jeho otec měl zase díky tomu jistotu, že rodinné peníze, které jeho zeť do podniku investoval, budou ohlídány.

Kafka se o továrně několikrát zmínil ve svém známém deníku. Z něho je také znát, že se ve svých předpokladech mýlil. Továrna mu brzy začala dělat více potíží než užitku, včetně kritiky od jeho otce, se kterým již tak vycházel špatně. Dopoledne pracoval jako úředník v pojišťovně, odpoledne a navečer chodil často do továrny, aby vše kontroloval a propočítal, takže najednou neměla na psaní čas vůbec. Nejlépe je znát jeho vztah k práci továrníka z jeho zápisku: „Ta muka, která mi továrna připravuje“. Podle všeho i jeho slavné dílo Ortel má svoji předlohu v této žižkovské továrně a v jeho vlastní osobě. Hlavní postavou udělal svůj přesný opak a postavou vedlejší sám sebe coby neúspěšného starého mládence. Konec Kafkovy práce v továrně začal příchodem třetího společníka Paula Hermanna, švagrova bratra, v roce 1914. Podle všeho se s ním Kafka příliš rád neměl, dokonce byl výjimečně i nepřátelský a uchýlil se až k vyhrožování, pokud šlo o peníze. Továrna přestala Kafku trápit až v roce 1917, kdy zanikla. I tak měl díky ní Kafka do konce života určité trauma, především kvůli své rodině, jíž tak ukázal, že na podobnou práci není stavěný.

Tomáš Hejna

Kapitola pochází z knihy Tomáše Hejny Žižkovské střípky a je upravena jako součást seriálu pro Artes o zábavním umění a jeho osobnostech na Žižkově