FENOMÉN PLESY (5) Osobní zážitky

Několik vzpomínek na krásné časy

Dovoluji si zavzpomínat na doby, kdy jsem měl to štěstí a „dělal“ řadu tehdy největších a nejznámějších plesů v Praze. Když používám výraz „dělal“ tak to znamenalo, že člověk odevzdával ples, jak se říká „na klíč“. Tedy výběr účinkujících a kapel, scénář tak, aby se na podiu i na parketu stále něco dělo, aby se hosté dobře bavili, aby se zbytečně neutrácely peníze pořadatelů, aby se časem program měnil a přinášel nové zážitky a mnoho dalších povinností.

Takže se plesy připravovaly i několik měsíců dopředu, pořadatelé chtěli do skladby účinkujících i programu mluvit. Śéfredaktor Květů dr.  Milan Codr (jinak známý kosmonautický expert)

či odboráři Sadů, Lesů a zahradnictví hl. m. Prahy (pořadatelé Zahradnických plesů) svolávali porady za účasti kapelnických hvězd.

Karel Vlach mi říkal: „Poslechnou (on onikal všem), to je nemravné, abychom hráli až od deseti“. Tak jsem mu vysvětlil, že loni hráli od osmi a jsou na plese čtyři slavné orchestry, a tak se musí střídat Pravidelně to byl Orchestr Československé televize Václava Zahradníka, Orchestr Václava Hybše, Orchestr Československého rozhlasu Josefa Vobruby a samozřejmě Karla Vlacha. Uznal to. Stejně jsem pak musel domluvit orchestry, které hrály i po půlnoci, třeba až do rána. Naštěstí byly, třeba Orchestr Zdeňka Bartáka, Václava Zelinky, Václava Hlavsy a další. V pozdějších letech jsem na poslední hodiny v malých sálech mohl nasazovat přední diskžokeje. Ale ve velkých sálech to nešlo, bylo by to pod úroveň plesů.

Takže dovolte něco koloritu. Je to neskutečné, ale zrovna jsem spočítal, že to je více než 55 let, kdy jsem do této branže vstoupil. Bylo to někdy v roce 1965, když mě přizval šéfredaktor časopisu Mladý svět (tehdy snad nejpopulárnější v republice) Boris Čítek, abych s ním spolupracoval na plesu Cestovní kanceláře mládeže (CKM tehdy vedle Čedoku jedna ze dvou cestovek). Doba se uvolňovala, Mladý svět vymyslel „Zlatého slavíka“ (když uvidíte dobové záběry televize, tak právě elegán Čítek předává Karlu Gottovi prvního slavíka) a já se cítil až poctěn. Borek byl pak léta můj učitel v showbyznysu, i když tehdy se tomu tak ještě neříkalo.

Ples CKM byl parádní. Obecní dům, hlavní sál Smetanova síň a další salonky, v každém jiný program. Jako předtančení jsme nechali tanečního mistra secvičit u nás první formaci tehdy ne moc známých mažoretek, které krásně pochodovaly v kostýmech z filmu Kdyby tisíc klarinetů na skladbu „Mužně vpřed“. Na plese mj. zpíval vlasatý Jiří Korn se skupinou Shut Up (tedy Drž hubu) Františka Ringo Čecha svůj velký hit „Ivetta“. Televize tehdy vysílala jakési desetiminutovky ke zprávám, tentokrát to natočila o plese a Ivetta se přes noc stala hitem.

Příští rok jsme se rozmáchli na Plese mládeže už v PKO, i když zatím jen v pravém křídle. Nechali jsme postavit tři podia (aby se nemusely přestavovat aparatury), konferoval Miroslav Horníček, který mezi podii přejížděl na elektrickém vozíku. V obří tombole byl nepojízdný kabriolet Avie a lahev dobrého pití, stejná lahev doprovázela i další cenu koncertní křídlo. Mysleli jsme, že si to nikdo nevezme, takže alespoň ta lahev. Ale obojí i další ceny do rána výherci odvezli. Co by za tu Avii dneska nějaký sběratel dal.

Pak v roce 1968 přišla sovětská a další „bratrská“ vojska, Čítka okamžitě vyhodili (naštěstí se neztratil a pro změnu ho zaměstnal Čedok, aby organizoval péči o zahraniční turisty, dlouhá léta jsem pro něj spolupracoval na zábavných programech, to je ale jiný příběh). A po nějaké době jsem dostal nabídku z Květů, abych pro ně připravoval různé zábavné programy a mj. plesy.

Plesy Květů, později Květů a Československé televize (šéfredaktoři Codr a televizní Zelenka se domluvili) byly dlouhá léta až grandiózní. Každý rok vyprodaly v PKO JF obě křídla a bylo tam kolem šesti tisíc účastníků, párkrát jsme se vrátili do Obecního domu. Z umělců tam obvykle byli snad všichni, od Gotta po Moravanku, od Olympiku po Hradišťan. Jednou se podařilo zajistit všechny účinkující, kteří se za pár měsíců stali Zlatými slavíky. Karel Gott vždy jako zvláštní host o půlnoci.

Hledali jsme nějaké ozvláštnění. Předtančení samozřejmě od nejlepších tanečních souborů, exhibice mistrů republiky ve společenském tanci, občas i módní přehlídky. Nakonec jsme sáhli po v Praze nečekaných účinkujících. V moravském Hluku jsme vybrali nejlepší lidové dechovky a soubory, vítěze soutěže o Zlatou křídlovku. Tak se tam o půlnoci objevila dechovka z Hluku nebo Mistříňanka i Hradišťan. Navíc přivezli „na trakači“ soudek moravského dobrého vína a z koštýřů nalévali návštěvníkům „zahoďte ty pražské patoky a zavdejte si správného moravského“. K tomu pravé opravdu domácí svatební koláčky. Mělo to obrovský úspěch. A pokud nelže koštovačka, kterou nechaly Květy vyrobit pro poslední ples v roce 1989, tak jich bylo třináct.

Stejně slavné, možná slavnější byly Zahradnické plesy. Opět v PKO, obě křídla a vždy čtyřikrát, dva týdny po sobě pátek a sobota. Hlavním režisérem byl již zmíněný Zdeněk Heller, celý jejich rod byli známí mistři republiky ve společenském tanci. V každém křídle stál obří objekt, který Sady připravovali pro světové zahradnické výstavy, třeba strom s orchidejemi a tekoucí vodou. Všude neskutečně květů i na každém stole. Nedoporučovali jsme návštěvníkům, aby si je brali domů, samozřejmě mohli, ale byly za tu noc tak nasáklé kouřem, že pak doma květiny nevábně – no, smrděly. Ale zase obří program, špičkové kapely, proti Květům poklidnější a usedlejší zábava.

Zajímavé byly i další. Snad největší, který jsem měl radost dělat byl Ples mediků spojený s abiturientským setkáním absolventů pěti ročníků Fakulty všeobecného lékařství v tehdy Paláci kultury, nyní Kongresové centrum. Když jsem chodil na konzultace k programu do ředitelství nemocnice Na Karláku, tak jsem musel projít kolem pitevních sálů chodbou, kde jsou vystaveny lidské orgány a embrya naložená v lihu. Trochu horor, ale podařilo se. Úvodem bylo velké shromáždění ve Sjezdovém sále (palác byl původně postaven pro sjezdy KSČ), kde bylo pozdravení Jeho magnificencí Rektorem, byly tam slavnostně přineseny Insignie Karlovy University, sbor zpíval Gaudeamus. Pak programy ve všech prostorách až po diskotéku pro flamendry do pěti do rána.

Bylo toho víc, ale všeho bylo dost. Moc jsem se přitom naučil, hodně si užil, potkal jsem snad všechny tehdejší hvězdy popmusic. Těší mě, že plesy pokračují dál, i když třeba už trochu jinak s novými tvářemi a rituály.

Pokračování příště (9. února)

PhDr. Václav Soldát