Vladimír Leraus, divadelní a filmový herec, mistr slova, esperantista.
Vladimír Leraus, divadelní a filmový herec, mistr slova, esperantista.
28. 7. 1905 v Berouně – 29. 6. v Praze
Nejvíce je s jeho jménem spojován jazykolam a cvičení dokonalé výslovnosti hlásek L a R, které asi nejvíce lidé znají: „Hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír Klára Králová“. Zkuste si to tak třikrát za sebou a s běžným tempem vaší mluvy. Je to přinejmenším zážitek. Sám si opravdu lorda Rolfa zahrál v cyklu Sherlock Holmes v rozhlasovém pořadu Meteor v roce 1965.
Tohle zná snad každý absolvent divadelní fakulty, herec, ale i (věřím) mnozí politici a veřejní řečníci. I mnozí rodiče dětí s jazykovými vadami. Je to dobré pro slušnou výslovnost, artikulaci, a hercům to pomáhá, aby tzv. „nešumlovali“, mluvili přirozeně a bylo jim dobře rozumět. (Mám občas pocit, že se tato základní herecká dovednost vzhledem k prosazovanému a správnému civilnímu pojetí rolí, nějak v poslední době ztrácí.)
Vladimír byl ale skutečně významný herec po dlouhá desetiletí. Herectví studoval soukromě, i když byl studentem Filosofické fakulty v oborech čeština a francouzština. To si přál jeho tatínek, strojvedoucí a nadšený divadelní ochotník. Ale nebránil mu nastoupit už ve dvaadvaceti letech rovnou do činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě.
Vladimír měl výrazně mužný zjev a statnou postavu. Byl dokonale jazykově vybavený, takže zvučným hlasem mluvil dobře slovensky a brzy dostával i nejlepší charakterní role. Po dvou letech na Slovensku pak procházel nejlepšími divadly. V Brně hrál hlavní roli Othela. Pak celou válku působil v Divadle na Královských Vinohradech a od roku 1952 v činohře Národního divadla celých 22 let. Vytvořil několik set rolí, většinou menších, ale neméně výrazných. Jen v Národním to bylo více než 70 postav, třeba v Hrátkách s čertem i Strakonickém dudákovi při otevření rekonstruovaného Národního divadla v roce 1983.
Samozřejmě byl často obsazován i ve filmu. Už v roce 1934 ve filmu „Hříchy mládí“ a poslední byl v 1987 zfilmovaný „Šašek a královna“ Boleslava Polívky a Chantal Poulen v režii Věry Chytilové. Ale mezi tím i „Dobrý voják Švejk“, „Jan Žižka“ i „Císařův pekař“, pohádkový „Labakan“ a další. Malé role vždy perfektně zahrané. Už v šedesátých letech obdržel významná ocenění jako zasloužilý člen Národního divadla a pak zasloužilý umělec.
Byl znám samozřejmě i z rozhlasu, z dabingu. Svojí dokonalou češtinou účinkoval v rozhlasových adaptacích klasických divadelní kusů i v pohádkách pro děti. Raritou byla jeho práce v rozhlasové stanici, která vysílala v umělém mezinárodním jazyce Esperanto. Ta vznikla v Radiojurnalu Brno už v roce 1932 v Brně a po válce pokračovala pod názvem Verda Stacio v Praze až do roku 1950.
Můžeme shrnout. Byl to dokonalý profesionál s výrazným zjevem a vynikajícím hlasovým projevem. Velký herec malých rolí, který se dobře uplatnil ve stovkách charakteristických postaviček, od velkých dramat až po lidové komedie. Herec, bez kterých by to ale nebylo to správné umělecké „ono“.
Václav Soldát
