Mezinárodní festival studentských filmů v Mariánských Lázních.

Na předchozí článek o Filmovém festivalu v Mariánských lázních v roce 1946 přišlo i několik dotazů, jak to bylo se Student Film Festivalem v roce 1968. Tak si vzpomínám:

Nejdříve, jak jsem se k tomu dostal. Byl jsem několik let profesionální svazák v Československém svazu mládeže, tedy normální zaměstnanec, ne funkcionář. Prosím, nepleťte si to s následným Socialistickým svazem mládeže po roce 1969. Nicméně, oba Svazy byly „zálohou“ KSČ.

Ještě jako student Hotelové školy v Mariánských Lázních jsem se různě snažil uplatnit v kultuře. Od divadelního ochotníka až po organizátora tanečních kurzů a jiných akcí. Po dvouleté vojně v Plzni až po práci referenta kultury na ÚV ČSM. Moje první práce tam byla zrušit Fučíkův odznak (pro jistotu odkazuji na film Černí baroni, jak vojíni skládají zkoušky na téma „co tím chtěl autor říci“). Pak jsem byl pověřen mj. „pracovat s mladými umělci“. S časopisem Mladý svět jsme třeba připravili „Pražský Monmartre“ ve dvoře galerie Platýz, jakýsi veletrh mladého umění a písničkářů. Pak jsem dostal za úkol něco dělat se svazáky vysokých uměleckých škol. Na jaře 1968 jsem dal ÚV ČSM výpověď a k 1. září odešel. Ale ještě jsem dodělával, co jsem si začal.

Na všech vysokých školách byly organizace ČSM, prostě to tak bylo. Tak mě napadlo oslovit svazáky z Akademie múzických umění. Znal jsem ze svého působení jako průvodce CKM (tenkrát velká Cestovní kancelář mládeže) kvestora AMU, který co léto vyjížděl jako delegát CKM do Bulharska, a já tam jezdil jako vedoucí zájezdů. Poptal jsem se, kdo na FAMU (tedy Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění) je nějak zajímavý a aktivní, a dostal jsem typ na studenta dokumentu a produkce Eduarda Hrubeše.

Dovedete si představit, jakou asi měli budoucí filmaři potřebu být svazáky. S Edou Hrubešem jsme se sešli na pivu U Fleků a v tomto inspirativním prostředí jsme přišli na to, že uděláme festival studentských filmů. Nic podobného ve světě tenkrát nebylo.

První byl v roce 1966 v Praze v návaznosti na kongres CILECT (Mezinárodní organizace vysokých filmových a televizních škol – a tenkrát měla FAMU ve světě vysoký kredit, připomínám Novou vlnu čs. filmu). Předsedou této mezinárodní organizace byl rektor FAMU celosvětově známý profesor A. M. Brousil. Prezidentem prvního Student Film Festivalu v Praze byl Eduard Hrubeš. Přijeli studenti asi 12 filmových škol, včetně NSR, USA, Anglie, Francie, SSSR aj. Financoval a vše realizoval za podpory Mezinárodního svazu studentstva ÚV ČSM (tedy aby bylo jasno, kompletní produkce, pobyt, program, nikoliv nějaké politické nároky na výběr festivalových filmů). Každá škola a její studenti s sebou přivezli své filmy podle svého výběru a ty se promítaly ve Studiu FAMU v Klimentské ulici v Praze. K tomu volné diskuse, hádání o tvorbě, noční zábavy.

Druhý festival jsme už dělali, i díky dalšímu uvolnění doby, v květnu 1968 v Mariánských Lázních. Bylo tam více než 20 škol ze 16 zemí, záštitu mělo i UNESCO, účast zahraničních časopisů (v LIFE vyšel oslavný článek větší než o festivalu v Karlových Varech atd.). Prezidentem byl student dokumentu FAMU Jaroslav Svěcený, ve vedení jen studenti FAMU a UMPRUM. Festival platili jak „svazáci, tedy ÚV ČSM“, tak Mezinárodní svaz studentstva. Přispíval i Československý film díky zájmu ředitele Aloise Poledňáka, (který bylpo roce 1970 na základě vykonstruovaného obvinění na několik let uvězněn) a Čs. televize s ředitelem Jiřím Pelikánem (ten posléze emigroval do Itálie a vydával tam časopis Listy). Našli se lidé, kteří této naší aktivitě fandili. Samozřejmě jsme zajišťovali kompletní produkci pro cca 100 účastníků. Festival probíhal na Bellevue (tenkrát jedna z nejlepších zotavoven, dnes nóbl Kasino), které nám místní Správa zotavoven ROH na týden pronajala.

Když už jsme byli v lázních, tak jsme připravili wellness (tenkrát se tomu tak neříkalo) v Nových lázních, kde všichni absolvovali různé procedury, pak se sešli v odpočinkovém prostoru u sklenek Becherovky, a nakonec se vzájemně házeli (už v prostěradlech) do bazénu.

Profesor A. M. Brousil na zábavu shovívavě shlížel (tentokrát bez své tradiční šály na krku). Nezapomenutelné byly doprovodné programy, jako např. návštěva historického venkovského pivovaru v Chodové Plané s pivem bez omezení i koncertem místního umělce na niněru (vyhledejte si, co to bylo).

Každá škola, od SSSR přes Japonsko po USA si přivezla svoji kolekci filmů a ty pak její zástupci představovali účastníkům. My zajišťovali jen technický servis projekcí. Žádná cenzura! Filmy byly promítány v Kinu Kolonáda, hned naproti Kolonádě. Kino dnes už není, bylo vzhledem k nestálému podzemí zbouráno. Před zahájením nám „neznámý pachatel“ odcizil vlajkoslávu zúčastněných zemí, už se nenašla. Významnou roli sehrála i Hotelová škola, která zabezpečovala restaurační servis na evropské úrovni. Významnou pomoc poskytla pražská Průmyslová škola filmové a sdělovací techniky v Panské. Studenti jejího Filmového studia pro nás vyrobili asi jeden z prvních systémů bezdrátového komunikačního zařízení k překladům ve čtyřech jazycích (100 individuálních přijímačů typu walkman, po roce 1969 jsme ho předali Svazu studenstva).

Festival proběhl bez problémů, radnice nám fandila, účastníci odjížděli spokojeni.

 Následující rok 1969, měl být další festival, a hlavně při té příležitosti ustavující kongres Mezinárodní organizace studentů filmových a televizních škol (takových mezinárodních VŠ organizací již existovala řada, např. lékařů, ekonomů atp.), ale tady měl být generálním tajemníkem poprvé někdo z východního bloku, nominován byl Jarda Svěcený. Ale to nám už zatrhli. Sice ještě přijeli studenti z několika škol, ale projekce filmů již byly jen potajmu na FAMU. Jarda pak na pozvání odejel do USA a vrátil se až po roce 1990.

Před zhruba třiceti lety (tedy po roce 90) ještě krátce existoval „Fresh Film Fest“ pořádaný FAMU. Po roce 1990 jsem poslal děkanovi FAMU všechny materiály z našich festivalů studentských filmů, ale nikdo se neozval a naše filmové festivaly byly ze současné historie vymazány. A na obdobný mezinárodní festival studentských filmů teď asi nejsou nejen peníze, ale ani organizátoři. Zajímavé snad je, že i Americká filmová akademie začala udělovat tzv. Studentské Oscary, jeden z nich dostal v roce 1989 za film „Ropáci“ režisér Jan Svěrák.

Potud krátká osobní vzpomínka na poněkud pozapomenutý festival v Mariánských Lázních. Když procházím kolem Bellevue, tak nostalgicky vzpomínám.

Bylo nebylo!                                                                                   Václav Soldát

Pokud by Vás zajímaly další vzpomínky, tak je můžete nalézt v paperbacku „Za kulisami politiky a zábavy“, který vydalo nové nakladatelství Olympos. Mimo jiné třeba o různých festivalech, klubech mládeže, Portách, spolupráci s Květy i Mladou frontou, a jiných fenoménech sedmdesátých a osmdesátých let. Prý bude na podzim k mání v Luxoru a u Dobrovských.

Ale už je u nakladatele (olymposknihy@seznam.cz).

Úvodní vlajkosláva je dílem AI.