Když kostýmy vládnou ulicím

Asi bychom jen těžko mohli spočítat, co všechno je vlastně součást kultury a zábavního umění a co všechno bylo jejich součástí také v minulosti. Jen namátkou zmiňme: hudební vystoupení, koncerty, festivaly, plesy, taneční zábavy, divadelní představení, černé divadlo, kabaretní výstupy, opery a operety, muzikály, cirkus je téma sám o sobě, one-man show, také talk show, o filmu a televizi nemluvě. A dále bychom mohli pokračovat, dostali bychom se ke kejklířům, k poutím, k lunaparkům, k lidovým slavnostem a kdo ví, co všechno by nás ještě napadlo – určitě si každý ještě na něco vzpomenete. Ale jen málokdo si vzpomene na dlouhou tradici krojovaných a historických průvodů, které byly nesmírně oblíbené zejména v 19. století, ale svoji tradici a popularitu si zachovaly až do současnosti. Však uvidíte.

Co je to krojovaný a historický průvod si asi všichni umíme představit, ale jaká je vlastně jejich historie? Řekneme si to po pravdě – není vůbec jednoduché se ke kořenům této historické tradice propracovat a v mnoha ohledech se dostaneme jen na úroveň související s termíny jako možná, nejspíš a snad! Vývoj této veřejné kratochvíle je totiž velmi nepřehledný, a také je obtížné určit, co vlastně ke krojovaným a historickým průvodům patří, a co už ne.

Skutečný začátek bychom jistě nalezli hluboko ve starověku, nejspíš ještě ve starém Řecku nebo Římě. Je ale dost pravděpodobné, že bychom se propracovali třeba až někam do starobylého Egypta, možná do Indie, do Babylonu… To však nemůžeme hovořit o historických průvodech, protože tehdy takový pojem nikdo ještě neznal (a dlouho znát nemohl). Na druhé straně bychom mohli jistě hledat kořeny třeba ve vítězných průvodech armád, v průvodech zajatců a otroků a v mnoha dalších obdobných kratochvílích. Ve starověkém Římě bývaly spojeny s gladiátorskými zápasy. Ještě hlouběji do historie bychom mohli do Řecka, kde bývaly obdobné průvody spojeny hlavně se sportovními hrami v Olympii, kam se lidé chodili koukat na své šampiony. Existují ale i důkazy o průvodech egyptských vozatajů, o průvodech ve starém Kadeši. Jak vidíte, není jednoduché dopracovat se k základům.

Z výše uvedených důvodů se vrátíme v historii o něco blíž, do středověku a do Evropy, kde bývaly průvody městy součástí například korunovačních slavností, při kterých se panovník projížděl na koni v doprovodu svých nejvěrnějších šlechticů, rádců, v čele průvodu dvořanů, rytířů a vojáků. Součástí korunovace bývaly trhy, vystoupení hudebníků, kejklířů, herců a také trhy. Střílely se salvy z děl. Občas se rozdávalo víno a jídlo, někdy se rozhazovaly grošíky nebo jiní mince. Ale průvody byly tradicí, ukázkou panovníkovi moci.

Středověk měl ale ještě další aspekty, které s naším tématem souvisí. Tím hlavním byly církevní svátky a poutě, které se nám propojují s některými staršími „pohanskými“ zvyky. Mariánské poutě, poutě na svatého Matěje, taky ale masopustní průvody. Nejprve se jednalo o vyloženě náboženské akce, kdy se za doprovodu kněží a hodnostářů chodili lidé poklonit svým svatým a vyslechnout si nějakou tu pasáž z Bible, později se ale přidaly další prvky. Nejprve trhy, později i četná vystoupení… Ještě daleko později se poutě změnily ve vyloženě společenskou a kulturní událost. Náboženské aspekty šly stranou, ustoupily do pozadí. Ještě blíž k naší historii se přiblížíme v době „Krále Slunce“! Ten měl nesmírně rád umění, hlavně balet, kterému se prý sám věnoval. A měl rád kostýmy, takže se do průvodů, které občas pořádal z Paříže do Vesailles, objevovaly často masky.

Pokud jde o kroje a historické kostýmy, svět se jich nikdy nemohl nabažit, a patřily také k již zmíněným náboženským poutím, které můžeme považovat za základ našeho tématu. Ale skutečná obliba, nebo řekněme přesněji skutečný zájem o takovéto kratochvíle, spojené s průvody v maskách, a hlavně historických kostýmech, nastala až na přelomu 18. a 19. století. To se lidé už ohlíželi za minulostí s nostalgií a při různých příležitostech, včetně třeba plesů a šlechtických bálů, poutích na svatého Matěje nebo u příležitosti masopustu i při dalších událostech, se oblékali do historických kostýmů – a hlavně ve velkých městech dělali pro ostatní špalíry krojovaných figur s historickými tématy. V 19. století to potom bylo už vyloženě věcí zábavy a kulturního vyžití společnosti. A že se v Praze podobné průvody dělaly opravdu často.

V našem vyprávění jsme ještě zapomněli na jednu důležitou věc. Na cechy! Kdysi dávno mělo každé řemeslo svůj cech a lidé z jednotlivých řemesel, kteří se do cechů sdružovali, měli v těchto profesních organizacích své zázemí. Vedle dozoru nad dodržováním všemožných pravidel a práv pořádaly tyto spolky také velké slavnosti u příležitosti svátků svých patronů a vysílaly své družiny na panovnický dvůr při korunovačních slavnostech nebo narozeninách panovníka. Tyto družiny byly oblečeny v tradičních krojích, nosily dary zastupující jejich řemesla a také s sebou nosily předměty, které symbolizovaly jejich řemeslo. Pekaři lopaty na sázení chleba a nástroje na krájení těsta, kováři kladiva, kleště a podkovy, hostinští džbány a zástěry a tak dále.

Postupně ztrácely průvody na svém významu ve spojení s vírou nebo panovnickým dvorem a začaly se stále více stávat spíš potřebnou kratochvílí pro široké masy lidí. S tím souvisely i změny v těchto průvodech, které se stále častěji spojovaly s trhy, kde se objevovaly kapely, kočovné divadelní společnosti a kejklíři všeho druhu. Průvody se tak staly především součástí některých poutí a později, zejména na přelomu 19. a 20. století, doplňkem významných kulturních akcí. Pozoruhodný byl slavnostní průvod k třístému výročí narození Shakespeara, který v roce 1864 připravila Umělecká beseda ve spolupráci s malířem Karlem Purkyněm. Jeho obrazy figur, které se staly předlohou pro kostýmy v průvodu, jsou dnes součástí sbírek Národní galerie. Obrovský průvod kostýmů připravili organizátoři Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895 na výstavišti v Holešovicích. Pro návštěvníky tehdy přichystali tzv. „fidlovačku“. Co byla fidlovačka? Starobylá ševcovská slavnost spojená s průvodem. Ostatně přečtěme si o tom v následující citaci z knihy Mýtus českého národa:

„Průvod ševců se seřadil na Žofínském ostrově, odtud se ubíral po polednách, kolem třetí hodiny, směrem k výstavišti. Vepředu šel dělník obuvnický oděn v historickém kroji, který nesl na tyči stříbrný stromek, ověnčený různým miniaturním ševcovským náčiním, mezi kterým hlavní byla 3 palce a 6 čárek dlouhá zlatá fidlovačka. Za tímto zástupem jel ověnčený vůz, tažený dvěma páry koní. Seděli na něm tovaryši se stárkem, jenž kouřil statně z nehorázné dýmky, dvaceti troubely také do úst ostatních dělníků ústících.

Celý průvod, zakončený dalším zástupem tovaryšů, postupoval zvolna pražskými ulicemi, budil v hustých davech neobyčejný rozruch a lákaje tyto za sebou dospěl za půldruhé hodiny až k branám výstavním.“

Obdobné slavnosti měly všechny cechy, a ještě na začátku 20. století se v některých městech pravidelně konaly zmíněné průvody, kde se lidem připomínala klasická řemesla. Stejně jako u církevních poutí se ale i tyto tradice postupně ztrácely, především proto, že tradiční řemesla byla postupně nahrazována a v mnoha případech úplně nahrazena průmyslovou výrobou. A kde nejsou řemeslníci, nejsou zapotřebí ani jejich cechy. Nicméně veškerým průvodům a poutím konec nebyl ani tak.

Jmenujme několik takových, na které narazíme i dnes. Na Moravě patří k těm nejvýznamnějším Jízda králů, která je zřejmě nejtradičnější svého druhu u nás. Není sice svým zaměřením vyloženě zábavním podnikem, ale i tak při ní jde především o dobrý rozmar lidí a hlubokou tradici. V Čechách se můžete vyrazit podívat například na Tříkrálový průvod v Praze, která bývá k vidění v době Vánoc a připomíná události kolem narození Ježíše Krista. Významný je také průvod Karla IV., kterým si připomínáme našeho největší českého krále a jednoho z největších králů Evropy vůbec – mimochodem při této příležitosti je vlastně za rok průvodů hned několik a na několika místech. Ve Strakonicích prochází během festivalu dudáků krojovaný průvod městem a jednotliví účastníci tu předvádí své umění. Já sám se dvakrát účastnil a nejvíc mne zaujali v dobových krojích oblečení Holanďané, kteří z kožených váčků rozhazovali mezi lidi drobné repliky mincí a krásné dívky jim z oken za to házely růže. Asi nejvíc průvodů, v tomto případě masek, chodí v Čechách během masopustního reje. A tak bychom mohli pokračovat.

Slavnostní průvody, ať už v krojích nebo maskách, vždy byly a stále jsou oblíbené, a stejně tak vždycky byly, jsou a stále budou součástí zábavního umění, přestože ne zcela typickou. Spojují ale lidi se zábavou a smíchem, a hlavně je baví. A to vlastně v zábavním umění nejvíc jde – no ne?

Tomáš Hejna