K narozeninám jednoho z čelných přátel ARTESU
Silvester Húska se narodil 1. srpna 1951
Ve své době jsem se v rámci našeho Uměleckého sdružení snažil poměrně dost o nejen dobré, ale co možná nejlepší vzájemné vztahy s ostatními profesními uskupeními, sdruženými stejně jako my pod střechou kolektivního sídla na Senovážném náměstí. Příslušné detaily nechám stranou, stejně jako všechny – nejvhodněji řečeno – delikátnosti pocházející z minula, a dodám k tomu rovnou, že to rozhodně nebylo nezajímavé údobí. Seznámil jsem se tak totiž postupně na půdě Herecké asociace, Nadace Život umělce, ale i dalších tak řečených profesek s několika skutečnými osobnostmi, které mohly být pro ARTES očividným přínosem. A také že jistě byly, jako například magistr Silvester Húska, prezident Konfederace umění a kultury.
Zde ovšem důvodně naopak předesílám, že mám ke snad až příliš k mnohému slovenskému často nekriticky pozitivní vztah, k němuž jsem dospěl už dávno, během let spolupráce s režisérem Jánem Roháčem, v jeho světě i díky kontaktům s jeho lidmi. Proto vzpomínky na nejspíš všechno, co se mi kdy díky tomu přihodilo během i kolem dokola nejrůznějších natáčení v Bratislavě a na Slovensku vůbec, přináležejí dodnes k tomu nejlepšímu, co si mohu z dřívějška vybavovat. Proto se nedivte, že jsem se také na svou úplně první návštěvu té organizace s poněkud zavádějící zkratkou KUK docela těšil.
Pana prezidenta jsem do té doby nikdy neviděl, ale vyhlížel vlastně skoro přesně tak, jak jsem si jej představoval: přirozeně marciální, roduvěrný Slovák, od pohledu silný v moha ohledech a zejména bezpečně jistý svými záležitosti. Rovněž takové typy jsem znal, takže jsme si porozuměli už napoprvé. Já věděl oč mohu požádat jeho i organizaci, kterou reprezentuje, jemu bylo zase nejspíš okamžitě jasné, proč to celé podstupuji. Načež nám tohle názorové souznění vydrželo až do mých posledních konců v tamní sídelní budově. Konfederace umění a kultury se tak stala významným partnerem řady ročníků Mistra zábavního umění i jiných našich realizací a pan Húska toho všeho častým a vítaným hostem.
Zejména poslední dobou pronikly mocné informační sítě už i k nám domů, takže se na FB chtě nechtě dozvídám dílem věci, o kterých jsem dosud neměl nejmenšího tušení, dílem ovšem i takové, jež jsem měl znát už dávno a skoro povinně. Ušlo mi toho tedy navenek mnoho, avšak z témat skutečně podstatných k nim patří právě privátní, anebo – lépe – ryze osobní tvář pana prezidenta.
Náš obapolný kontakt, dlouho a zásadně realizovaný na oficiální bázi, zůstal provždy korektně oficiální. On mě bral vážně, to ano, já jsem jej také důvodně respektoval, ale nikdy mě nenapadlo ani na moment o co všechno tím odstupem ve skutečnosti přicházím. Mohu se totiž teprve teď obdivovat jeho hlubokým znalostem celého souboru pražských reálií současných i historických, tomu, jak si vede na svých internetových stránkách s všeříkajícím názvem „Bratislavčania ještě nezomreli“, anebo nikoli v poslední řadě prostorovému rozměru, jaký dopřává také svým dalším, podobně zajímavým soukromým zálibám.
Vše stran ARTESU a panem Húskou vedené Konfederace jistě probíhalo od našeho prvního kontaktu v naprostém pořádku. Zároveň ale budu litovat nejspíš provždy, že mě právě ono dodržování oficiality do těchto jedinečných končin nikdy nepustilo. Určitě bychom si měli o čem povídat.
Za naše Umělecké sdružení gratulovat Silvestru Húskovi k jeho letošním narozeninám přirozeně nemohu. Avšak zůstanou-li naše vzájemné věci i nadále v takovém pořádku, v jakém běžely ve své době, bude pro mě pořád snadné přát mu všechno dobré i za řady těch, kteří si jej důvodně považují pro ty kvality, které jsem u něj objevil bohužel tak pozdě.
Václav Junek
