„Aby se v tom prase vyznalo!“

Nevím, proč se zrovna prase má vždy vyznat v různých významech, které běžně v hovorové řeči i psaní používáme. Ale snad to bylo tak, že prase bylo v lidové představě symbolem jednoduchého, ne příliš chytrého zvířete. A když se v něčem nevyzná, tak už pravděpodobně nikdo.

Ale stejně tak je používané rčení „Aby se v tom čert vyznal“.

Pokusím se nad různým užitím oblíbených rčení a hlášek trochu zamyslet. Ono to totiž je někdy nepochopitelné pro cizince, i když mluví docela dobře Česky, protože třeba mají trochu jiný smysl pro humor, nerozumí občas naší sebeironii i suchému humoru. V tom jsou nám asi nejbližší Angličané. Ale, když sleduji některá vyjádření třeba i politiků, a hlavně reakce na sociálních sítích, tak tam zaznívají různá nepochopení, samozřejmě někdy i zlá vůle, záměrné změny významu i smyslu sdělení, a jiné ne vždy jen schválnosti.

„To se mi povedlo“! Je to pochvala za dobrý výkon? Může být, vždyť klasika říká „kdo už vás má pochválit, když se nedokážete pochválit sami“! A pochvala obvykle stimuluje zvýšený pracovní výkon. Stačí ale trochu změnit tón hlasu, nebo dát toto vyjádření do uvozovek, a je to nejednou sebekritická ironie vlastního pochybení.

„Jsem to ale blbec“, třeba, že mě něco nenapadlo hned, nebo, že jsem něco „zvoral“, ale to přece není označení mé celkové duševní úrovně a pracovní výkonnosti. Navíc občas současně používáme ulehčení „Do pr…“, je to samozřejmě sprosté slovo, ale zní docela výrazně, na rozdíl od anglického „Oh Shit“ a ulehčí. Ale francouzské zvolání „merde“ je libozvučnější.

„Je to krása“! se může obratem změnit v charakteristiku nepořádku v bytě jen změnou tónu i výrazu obličeje „To je ale krása“. A rozpustilé dítko, které vytahalo veškeré nádobí a něco i rozbilo, hned ví, že se stala chyba. A mezi mládeží se občas používá i oslovení „Ty kráso“, a nejde jen o výraz obdivu, ba někdy spíše naopak.

I v umění se využívá lidový pozdrav „nazdar“, ale běžná je varianta „no nazdar“ jako výraz jistého zděšení nad nevítanou návštěvou nebo komentování nepříjemné situace.

Zdá se, že jsme občas mistři v reakcích na nepříjemné situace a občas vyslovujeme to, co znamená pravý opak toho, co vlastně dává původní význam slov.

Tak třeba:

„To se Ti tedy povedlo“, když něco zkazíte,

„To nevymyslíš“, je to čirá absurdita,

„Určitě“, ani náhodou Ti nevěřím,

„Výborně! Ještě něco?“, sdělení šéfa, že to už by snad stačilo,

„Namazal si ho na chleba“, oblíbený komentář na FB,

„Roznesl ho na kopytech“, když politik utluče odpůrce argumenty i chováním,

„Vytřel s ním podlahu“, atd., atd.,

určitě Vás napadají další aktuální varianty a případy nápaditého využití.

Krásné jsou i další jazykové perličky, které zlidověly a automaticky je používáme i bez přímé souvislosti:

„Mám toho plné zuby“, ale co když už jsou to jen zubní protézy,

„Chytil druhý dech“, sportovní terminologie v životě při nastartování po útlumu,

„No nekup to“, ale stejně občas podlehneš, i když se Ti nechce, výmluva,

„V pohodě“, když chceš naštvat někoho, kdo Tě zrovna nemusí a ptá se

„Jak se máš?“, můžeš mít radost, že ho naštveš ještě víc,

„Klídek“, to partnera spíše „vybudí“.

Tak si to zatím přeberte (jako hrách v pohádce) a příště budu pokračovat o ustálených rčeních a hláškách, které se staly součástí naší konverzace.

Václav Soldát