Labužníci života i bašty

To se traduje o dvou letitých kamarádech a souputnících zábavy – Menšíkovi a Kostelkovi.

Vladimír Menšík 9. 10. 1929 – 25. 5. 1988

Díky chybě úřednice ale uváděl datum narození v roce 1924, aby prý mohl dříve odejít do penze. To se mu stejně nepodařilo, zemřel na představení v Brně při udělování cen Zlatý krokodýl. Stejně se vlastně jmenoval Vladislav, ale od padesátých let používal jméno Vladimír.

Lubomír Kostelka 31. 3. 1927 – 28. 11. 1918

Lubomír odešel v roce 1954 do Prahy do Vesnického divadla, kde ho objevil E. F. Burian. Od roku 1956 hrál v divadle ABC vedeném Janem Werichem. Klasický typ „herce malých rolí“. Hrál ve více než 200 filmech a televizních inscenacích.

Je to téměř k nevíře, ale oni spolu chodili už do základní školy. Pak se Menšík dostal na strojní průmyslovku a Kostelka se nejdříve vyučil elektrikářem, až se dostal na stejnou průmyslovku jako Menšík. Ten ovšem zase na chvíli nastoupil do práce v Blanenských strojírnách.

Menšík chtěl k divadlu, ale na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně se dostal až napodruhé. Kostelkovi se to podařilo hned, a tak se zase jejich dráhy sešly. Oba úspěšně absolvovali.

A dlouhá léta spolu táhli jak herecké umění, tak i několikadenní flámy, které ne vždy zůstávaly bez následků. Vladimír Menšík měl tehdy angažmá v Divadle ABC, kde připravovali hru „Těžká Barbora“. Několikrát přemlouval Jana Wericha, aby přijal jeho kamaráda Kostelku do hereckého souboru. Že je dobrý a lidé se rádi s ním smějí.

„Pane Werichu, tohohle člověka si nechte. Když nebude hrát, může aspoň stát v koutě a lidi se budou smát.“

A tak Vladimír sjednal schůzku s Werichem, ale Kostelka se bál, nebo, jak pak říkal „měl jsem nějakou kocovinu, či nějakou jinou významnou událost“, a nešel, i když se pak omluvil. „Laděnka mi sveřepě domlouval schůzky další“, až jednou zcela náhodně našel odvahu a zašel na vrátnici, zda by ho pan ředitel přijal. Vypráví, že v šatně bylo plno slavných lidí, Werich, Horníček, Kopecký, pan Vlach, Rudolf Dejl mladší a administrativní ředitel Dohnal. „Werich začal: „Copak si račte přát?“. Já vyhrkl: „Su herec Kostelka z Brna a rád bych k vám do angažmá!“. Werich se zasmál a po brněnsku povídá: „Nepovídejte, vy zte herec z Brna, tož zte přijaté“.

Werich prý jednou při zkoušce řekl:

„Kostelko, vy máte takový obličej, že když nic neřeknete, je to stejně vtipné.“

Nebyla to urážka – naopak to byl Werichův způsob pochvaly. Kostelka pak často dostával role, kde stačilo přijít na jeviště, zatvářit se a publikum se smálo.

Vladimír Menšík, ale jednou nepřišel na zkoušku, nějak se na flámu zadrhnul, a tak ho Werich okamžitě vyhodil. Menšík pak vstoupil do hereckého souboru Filmového studia Barrandov, kde pak rozvinul svoji slavnou filmovou kariéru.

Právě ve filmu se často setkávali:

Jedna známá historka pochází z natáčení filmu. Menšík měl krátkou repliku, ale místo ní začal vyprávět dlouhou historku, která v scénáři vůbec nebyla.

Režisér po záběru řekl:

„Pane Menšíku, to v textu nebylo.“

Menšík odpověděl:

„Já vím, ale když už jsem to začal vyprávět, tak jsem chtěl vědět, jak to dopadne.“

Štáb se smál a scénu nakonec nechali skoro tak, jak ji Menšík zahrál.

Menšík si z Kostelky občas dělal legraci.

Jednou mu prý před natáčením řekl:

„Kostelko, dneska máš velkou roli.“

Kostelka se podíval do scénáře a odpověděl:

„Vždyť mám jen jednu větu.“

Menšík se zasmál:

„No právě. Já mám tři stránky, ty máš jednu větu a lidi si budou pamatovat tebe.“

Během představení jeden z mladších herců (podle vyprávění právě Lubomír Kostelka) začal mluvit příliš rychle a odříkával repliku skoro bez pauz.

Werich ho chvíli poslouchal a pak najednou zvedl ruku a zastavil scénu. Obrátil se k publiku a řekl přibližně:

„Promiňte, dámy a pánové. Kolega má dneska asi vlak, tak to chce stihnout dřív.“

Diváci se začali smát a herec musel začít repliku znovu – tentokrát pomaleji.
Byl to Werichův typický způsob, jak napomenout kolegu a zároveň pobavit publikum.

Na flámy Lubomír vzpomínal:

S Menšíkem byly kouzelné flámy a já vůbec – s odstupem let – nelituju, že jsem je prožil. Byla s ním ukrutná legrace, která měla vždy určitou noblesu, dotyk vyšších mocností, poezie. Nebylo to opilství pro opilství, nikdy jsme netáhli flám jen proto, abychom zcepeněli. I když musím přiznat, že Laďa občas dokázal pro srandu zasklít i práci. Já ne. Končívali jsme většinou ve Filmovým klubu, kde došlo k jedné historické epizodě s mojí maminkou. Byli jsme rozjetí jako obrněnci a nic nám nestálo v cestě. Jenže jak jsme zase šlapali do Filmového klubu, kouknu nahoru a povídám: ‚Dál už nemůžem, Laďušenko, tady končíme!‘ Nahoře stála moje maminka. Řekla mi: ‚Jdeme domů, chlapče!‘ a Láďovi povídá: ‚A ty už taky koukej plavat domů!‘ To byla jediná osoba, která nás kdy s Menšíkem rozehnala, když jsme byli rozjetí a v ráži. 

A protože oba byli také opravdoví labužníci v jídle, tak si dovolím přidat tři jejich recepty na opravdu chlapské guláše pro flamendry:

Cikánský guláš:

600 g vepřového masa (nejlépe plec), 70 g sádla,

500 g syrových brambor,

3 větší cibule, 2 naběračky vývaru či vody,

2 lžičky sladké papriky, 2 špetky pálivé papriky, špetka majoránky, kmínu, 2 špetky pepře,3 špetky soli, 4 kyselé okurky.

Oloupanou nakrájenou cibuli osmahneme na sádle do růžova. Pak přidáme maso a všechno koření, krátce orestujeme, mírně podlijeme, a za stálého podlévání pod pokličkou dusíme asi 45 minut. Pak přidáme na kostičky pokrájené syrové brambory, nakrájené kyselé okurky, znovu podlijeme a dusíme dalších 20 minut.

Na talíři přidáme navrch osmahnutou či syrovou cibulku. Mohou být všechny běžné přílohy.

Játrový guláš:

600 g vepřových jater, 1 větší cibule, 80 g sádla

1 lžíce hladké mouky. 2 špetky pepře, špetka kmínu, 2 špetky soli,

½ l sladké smetany, lžíce octa.

Cibuli osmahneme do růžova, vložíme na ní odblaněné kousky jater, osmahneme 6 – 7 minut, opepříme, zaprášíme moukou, podlijeme smetanou, vymícháme a krátce povaříme. Přidáme ocet a teprve teď osolíme.

Podíváme s knedlíkem či rýží.

Guláš z hub:

750 g čerstvých hub, 80 g slaniny, 2 cibule,

1 lžíce hladké mouky, 2 lžičky sladké papriky, špetka pálivé, 3 špetky soli, jedna pepře, 3 – 4 stroužky česneku, 1 lžička kmínu, 2 – 3 naběračky vývaru nejlépe z kostí.

V rendlíku rozvaříme nadrobno nakrájenou slaninu, přidáme pokrájenou cibuli, krátce osmahneme a přidáme okrájené houby, okmínujeme a za stálého míchání opražíme.

Když houby pustí šťávu, zaprášíme směs moukou, podlijeme vývarem přidáme rozetřený česnek se solí, papriku, pepř a cca 8 minut povaříme.

Nejlépe si pochutnáme s chlebem, pečivem, bramborami nebo rýží.

Flamendři Vám přejí dobrou chuť!!!

Václav Soldát