MUZEUM ZÁBAVNÍHO UMĚNÍ – Česká historie zvuku na drážce

Slovo „gramofon“ zní většině z nás skoro až nostalgicky – jako bychom se zastavili v čase, abychom se zaposlouchali do praskavého zvuku a filmové atmosféry první republiky, kde gramofon nesměl chybět v žádném salonu bohatého pana továrníka nebo pana hraběte? Zkusme se na chvíli vrátit do doby, kdy tichá ulice najednou ožila zvukem houslí, lehkou romantickou filmovou melodií nebo jazzem — a všechno to začalo jednoduchým mechanickým zařízením s „talířem“ a jehlou. Tedy ne úplně. Historie výroby gramofonů a gramofonových desek v českých zemích je příběhem technické vynalézavosti, inovací a postupného přechodu od řemeslné dílny k masové produkci. Pojďme se na toto téma podívat trochu podrobněji.

Začátky českého záznamu zvuku

Gramofon se jako technologie zrodil v západní Evropě a USA, když Emil Berliner nahradil původní válečky kulatými deskami, které umožňovaly kopírování a sériovou výrobu. Tím se otevřely dveře rekordnímu průmyslu. V českých zemích se podobný zájem objevil zanedlouho poté. První obchody s gramofony a gramodeskami se začaly objevovat již koncem 20. let 20. století, když pražský obchodník Gustav Sušický začal prodávat přístroje a desky pod značkou Ravitas‑Ultraphon – a české nahrávky se tak dostávaly postupně i na domácí trh. Později se změnil název na Ultraphon A.S. a firma se stala jedním z předních hráčů hudebního průmyslu ve střední Evropě. Ultraphon – a následně i jeho obchodní značka Supraphon – se později staly pojmem, který spojoval nahrávky českých interpretů s přehrávacími médii.

Koncem 20. let a v 30. letech vznikaly v českých zemích první firmy, které se trochu odvážně pustily do výroby gramofonových zařízení. Byl to například Josef Friml v Třebechovicích pod Orebem a firma jeho East‑Bohemian Music Industry, která od poloviny 20. let nabízela vlastní typy gramofonů s komponenty švýcarských výrobců a dřevěných skříněk od místních truhlářů. Víc než 20 typů modelů vznikalo přímo na míru zákazníkům.

Velkou zásluhu na raném zvukovém dědictví mají i sběratelé a nadšenci, jako třeba Karel Čapek, který kolem roku 1930 shromáždil téměř 500 gramofonových nahrávek ve sbírce Náprstkova muzea. Jde o výjimečný archiv, který dnes ukazuje, jaké kulturní bohatství se v té době kolem desek formovalo.

Po druhé světové válce: znárodnění a centralizace

Po roce 1945, když se svět zotavoval z hrůz války, se v Československu začaly dramaticky měnit i výrobní struktury. Gramofonový průmysl, který byl do té doby rozdrobený mezi malé výrobce a dovozce, se postupně dostal pod státní kontrolu a poté byl znárodněn.

V roce 1946 vznikl státní podnik Gramofonové závody, který centralizoval výrobu disků a zařízení – a o pár let později, v roce 1951, z něj vzešel podnik v Loděnici pod Prahou, který začal systematicky vyrábět gramofonové desky pro celý socialistický blok.  Ve výrobě gramofonů samotných dominovala závodní výroba v Litovli, kde se pod značkou Tesla a jinými vyráběly široce distribuované modely gramofonů určené pro domácnosti po celé republice.

Supraphon – československý zvuk doma i ve světě

Z firmy Ultraphon se postupně vyvinul monopolní label Supraphon, který v roce 1932 zaregistroval svou značku a později se stal významným národním vydavatelstvím desek. Po válce se jeho jméno objevilo na desítkách nahrávek klasické hudby, populární hudby i jazzu — a to až do dnešní doby, kdy Supraphon pokračuje jako jedna z nejstarších a nejznámějších českých hudebních značek.

Interpretové jako tenorista Karel Hruška natáčeli své nahrávky právě pro tyto vydavatelské tituly a jejich desky patřily k milníkům domácí gramofonové kultury první poloviny 20. století.

Loděnice a fenomén vinylové výroby

Zatímco Supraphon se staral hlavně o obsah – tedy co je na deskách, Loděnické Gramofonové závody (dnes GZ Media) se staly srdcem hmotné výroby gramodesek od roku 1951.

Z původní textilní továrny se stalo místo, kde se lisovaly první československé vinylové desky – a postupem času se z tohoto závodu stal největší světový producent vinylových desek, jehož produkce pokrývala desítky milionů kusů ročně dopravované nejen do Evropy, ale doslova do celého světa.

Dnes už Loděnice nevyrábí jen klasické černé desky, ale i barevné vinylové verze, speciální edice či produkci pro největší světová hudební vydavatelství, čímž se tradice spojení zvuku a technického umění proměnila v globální fenomén.

Gramofony a desky jako kulturní artefakty

Gramofony a desky nejsou jen stroje a plastové kotouče – jsou součástí kulturní paměti. Sbírky gramofonů vystavené v Národním technickém muzeu v Praze ukazují vývoj od nejstarších šelakových talířů až po moderní vinylové LP, a připomínají jak technologický vývoj, tak proměny vkusu a kultury poslechu.

K jeho příběhu patří i umělci, kteří díky gramofonům mohli svůj hlas či aranžmá zachytit pro budoucí generace ať už to byli operní pěvci nebo symfonická tělesa, ale i jazz, swing a populární hudba 20. století.

Dnešek a znovuzrození vinylu

Zatímco v éře CD a digitálu se mnozí ptali, jestli gramofonové desky nepatří minulosti, realita je jiná. Vinyl zažívá novou renesanci. Moderní nahrávky i reedice legendárních titulů nacházejí své místo na trhu a továrny jako GZ Media vyrábějí denně statisíce kusů desek, jež putují ke sběratelům i hudebním fanouškům.

Česká historie výroby gramofonů a gramofonových desek je příběhem technické inovace, kulturní kreativity a neustálého dialogu mezi zvukem a lidmi. Od dílen prvních výrobců a značek jako Ultraphon až po velké výrobce vinylů, kteří dnes ovlivňují světový trh – vinyl je příběh, který málem zapomenuté hudební nosiče píší dál, z jedné drážky do druhé.

¨

Časová osa české gramofonové historie

1910–1920: první krůčky

1910–1912 – Obchodník Gustav Sušický začíná prodávat gramofony a desky v Praze. Přiváží Ravitas‑Ultraphon z Německa a USA, čímž otevírá domácí trh pro mechanický zvuk.

1912 – Sběratel Karel Čapek začíná shromažďovat první gramofonové nahrávky, které se později stávají základem sbírky Náprstkova muzea.

1913 – První české pokusy o nahrávání doma: krátké záznamy lidové hudby a operních árií.

1920–1930: vznik prvních českých firem

1925 – Josef Friml zakládá East‑Bohemian Music Industry v Třebechovicích pod Orebem; vyrábí první české gramofony na míru.

1927 – Ultraphon A.S. začíná vydávat gramofonové desky s domácí hudbou, jazzem a zahraničními hity.

1930 – Na scénu vstupuje Anna Sedláčková a Max Urban, zakladatelé ASUMu gramofonové výroby, kteří experimentují s domácí produkcí desek.

1930–1945: rozvoj a první úspěchy

1932 – Ultraphon registruje svou značku a stává se předním vydavatelem gramofonových desek v českých zemích.

1935–1939 – Výroba gramofonů a desek se rozšiřuje: jazz, swing, populární hudba i vážná hudba dosahují domácích posluchačů.

1940–1945 – Druhá světová válka zpomaluje výrobu, dochází k omezení importu desek a materiálů.

1945–1960: znárodnění a centralizace

1946 – vzniká státní podnik Gramofonové závody, centralizující výrobu desek.

1951 – Loděnické Gramofonové závody zahajují masovou výrobu vinylů a gramofonů pod značkami Tesla a další.

50. léta – Supraphon se stává státním vydavatelem nahrávek a pokrývá celé spektrum hudby: od klasiky po populární.

Osobnosti té doby: tenorista Karel Hruška, dirigent Rudolf Firkušný, zpěváci operetních a populárních skladeb.

1960–1989: vrchol a masová produkce

60. léta – Tesla a Loděnice vyrábějí gramofony masově dostupné pro domácnosti.

70.–80. léta – vinylové desky dominují hudební distribuci, Supraphon vydává stovky titulů ročně.

Zaváděny experimentální modely gramofonů, přehrávače s automatickým raménkem a stereofonní reprodukcí.

1990–současnost: renesance vinylu

1990–2000 – po pádu železné opony mnoho závodů mění strukturu, zavádějí moderní technologie a přecházejí na export.

Současnost – GZ Media v Loděnici se stává největším světovým producentem vinylových desek; ročně vyrobí stovky tisíc kusů pro Evropu, USA i Asii.

Vinyl se vrací jako sběratelský a designový fenomén, desky vydávají Supraphon, Warner, Universal a lokální česká studia.

Jan Steiner, Tomáš Hejna