UMĚNÍ ZÁBAVNÍHO UMĚNÍ

Dovolte něco poznámek (místy provokativních) o zábavě a zábavním umění. Bez nároků na úplnost, jen jako připomenutí a podklad k výměně názorů. Cokoliv se nám nemusí líbit, ale stejně to existuje.

Historické reminiscence

Chléb a hry – základní politická zásada starého Říma (alespoň se to tak traduje). Zábava pro plebs i patricie. V amfiteátrech předhazováni křesťané lvům, gladiátorské souboje.

Umění přežít, zábava pro masy.

Popravy, upalování kacířů a čarodějnic, pranýře helmbrechtnic – zábava pro prostý lid a potvrzení moci pro šlechtu a církev.

Nejlepší zábava – utrpení bližního, který je jiný a často i vzdělanější.

Pouťové divadlo – bláznivé improvizované scénky „ze života“, zvýrazněné sexuální znaky (obrovská pohlaví, zadnice), břicha bohatců a starých manželů atd. – zábava na trzích pro kupující. Lidový šašek vítězí nad hlupáky.

Radost nad pokořením bohatých a hloupých se časem přenáší i do divadla dalších století (Moliére).

Minnesengři – rytířská a šlechtická zábava, potulní zpěváci a básníci (recitátoři).

Potulní pěvci skládali a zpívali milostné, ale i hrůzostrašné balady. První „pop music“ a romantická poezie až do konce 19. století.

Commedia dell´ Arte – divadlo hrané počínaje 16. století profesionálními herci. Založeno na improvizaci a přesných charakterech postav (starý Pantalone, Kolombína a Harlekýn aj. předem dané směšné i romantické postavy).

Lidová zábava skoro dvě století.

Lidová zábava – tanec, zpěv, hudba, loutkové divadlo, krajové zábavy a tradice (Slunovrat, vynášení Morény, Masopust, Dožínky aj.). Pouťové „morytáty“ – hrůzostrašné příběhy mordů a utrpení a balady.

Přetrvává staletí, někdy nelibě vnímaná církví (nejen katolickou, ale hodně protestantskou) jako nemravná, trvalá inspirace pro současný folklór. Inspirace i pro tzv. vážné umění (Janáček, Bartók). Shakespeare: Sen noci Svatojanské (řemeslníci musí nacvičit „krutěkrvavou komedii k pláči“. Bloudící muzikanti v Jiráskově Lucerně připravují kasací atd.

Nebyla Smetanova Prodaná nevěsta vlastně náš první muzikál?

Šlechtická zábava – koncerty a divadelní představení, vlastní soubory, orchestry, někdy i skladatelé (Beethoven, Saliéry), dvorské tance, plesy atd.

Tady asi začátky tzv. vážného umění, i když…? Vždyť to bylo často s hlavním záměrem pobavit: Shakespeare: Jak se vám líbí, Sen noci Svatojanské, aj., Moliére: Lakomec, Tartuffe, Zdravý nemocný. Goldoni: Sluha dvou pánů. Mozart: Malá noční hudba atd.

PhDr. Václav Soldát

Další úvahy zítra.