Josef Kemr – pan herec obyčejných lidí.

20. 6. 1922 – 15. 1. 1955

Byl dokonalým představitelem rázovitých lidiček, proslul suchým humorem a sarkastickými poznámkami. Zvláště v pozdním věku se proslavil v rolích svérázných dědků s životním nadhledem. Jak sám řekl: „To, jak myslíme a žijeme se nám vpisuje do tváře“.

Jeho rodiče, švadlena a švec jeho hereckým touhám nepřáli. A zapsali ho na Obchodní školu na Žižkově. Během studia si přivydělával jako prodavač, číšník a v 11 letech si dokonce poprvé zahrál na Vinohradech v operetce Polská krev a dostal svůj první honorář 5,– korun. Všimli si ho a celou válku přežil ve známé kočovné divadelní společnosti Anny Budínské – Červíčkové. To byla jeho škola života a jediná konservatoř.

Po osvobození prošel několika divadly, jeho první angažmá v kamenném divadle bylo v letech 1945 – 47 na Kladně. Od roku 1965 působil v Národním divadle. Strakonický dudák. Jak se vám líbí, Hadrián z Římsů a další klasika. Zde hrál jak tragikomické role, ve kterých využíval svůj originální vzhled i melancholickou mimiku, ale dokonale ztvárnil i roli lidumila doktora Galéna v Čapkově dramatu „Bílá nemoc“. V divadlech vytvořil na 70 rolí.

Nejvíce ale vstoupil do vědomí lidí díky originálním rolím v desítkách filmů a později i televizních pořadů a seriálů.

Až do konce války hrál vesměs drobné role mladíků a studentů v romantikách a komediích. První byl Lízin let do nebe z roku 1937 a pak třeba Valentin dobrotivý, Škola základ života, Městečko na dlani, Tulák Macoun a jiné. Po válce pokračoval v epizodních rolích třeba v Rodinných trampotách oficiála Tříšky, Jan Hus i Jan Žižka, Kladivo na čarodějnice. V Císařově pekaři předváděl jako alchymista Werichovi jak se rozbíjí atom. Krásná byla i jeho komediální role zubatého mafiána ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku a jeho šišlavá bezzubá hláška „Uf fem fek, dej fem ten fek“.

Vytvořil ale i množství velkých lidských postav. Ikonická je jeho role rytíře Kozlíka v dramatu Markéta Lazarová, ale i předsedy JZD v muzikálu Starci na chmelu, rádce „Kujme pikle“ spolu s Darkem Vostřelem v pohádce Šíleně smutná princezna.

Určitě si vybavíte i roli dědy Komárka v komedii cimrmanů Smolljaka a Svěráka Na samotě u lesa počínaje scénou v dešti „A chčije a chčije…“, i roli starého studenta Plhy v Marečku, podejte mi pero. Ikonický je svérázný rekreant Vyhlídka v komediích Dovolená s Andělem a Anděl na horách s Jaroslavem Marvanem. Tam si mohl i skutečně sám zahrát na violu, svůj v běžném životě oblíbený nástroj. A seriály: Cirkus Humberto a Chalupáři. Bylo to více než dvě stě malých, ale nezapomenutelných rolí.

Když mu na sklonku života chtěli dát titul zasloužilý umělec. Tak to odmítl se slovy „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci odejít“. Byl antikomunista a hluboce věřící člověk. Když na něj divadle tlačili, aby plnil nějaké socialistické závazky, tak nakoupil cihly a sám opravoval Boží muka u kapličky v Jižních Čechách. Když probíhala oprava Národního divadla, tak nechal roztavit své zlato, vyrobit pozlacené šrouby a zlaté matky, a osobně je v roce 1981 zamontoval do krovů rekonstruované scény. Jsou tam dodnes.

Za celoživotní mistrovství dostal v roce 1993 Cenu Thálie.

Chodil v ošuntělém plášti a pomačkaném klobouku, po  Zahradním městě jezdil na minimotorce Pionýr a do Národního divadla v Trabantu. Nicméně byl znám i jako velký donchuán. Byl dvakrát ženatý, ale nakonec měl nemanželského syna.

Byl jak ve svých rolích, tak osobním životě prostý, ale nezdolný člověk.

Václav Soldát

J