Extra drink Saskia

Kdysi na jednom hudebním festivalu mě kamarád Eduard Hrubeš seznámil s mladou usměvavou dívkou, se kterou uváděl program. Byla to jeho partnerka z Armádní televize, kde spolu uváděli oblíbený pořad Poštovní schránka o životě vojáků. Já tam byl jako záskok z Mikrofóra. Jmenovala se Saskia, ještě za svobodna Burešová, později po manželovi režisérovi Obdržálková.

Po představení jsme usedli u baru a tam Eda začal instruovat barmana co by měl pro nás namíchat za koktejl jako tečku po úspěšném představení. Ani nevím, co tam všechno bylo, ale byly toho tři vysoké sklenice, krásně barevné pití, silné a bylo to lahodné. Byl to skutečně extra drink a hlavně, druhý den z toho nebolela hlava. Ani Eda ovšem druhý den nevěděl, co tam vlastně naporučoval.

Když se Saskia provdala za režiséra Obdržálka, pak musela změnit redakci, a tak byla přesunuta mezi hlasatelky, a to byla třída, jak se tehdy říkalo konferenciérek. A to už jsme se často potkávali. Spolu s Martou Skarlandtovou, Marií Retkovou, později Maruškou Tomsovou, Milošem Frýbou a dalšími byla vždy konferenciérkou na největších republikových plesech v Obecním domě a Parku kultury a oddechu: Květů, Zahradníků a jiných.

Vždy dokonale připravená, vydržela celou dlouhou také „šichtu“ od nástupu v sedm večer do čtyřech ráno, navíc stále příjemná, upravená a trvale hezká.

Ještě než skončila éra hlasatelek v televizi, tak se uplatnila i jinde. Už v roce 1993 přišel její manžel režisér Petr s nápadem vzpomínat na významné a občas zapomenuté osobnosti v novém pořadu. A vzniklo Kalendárium, dodnes jich bylo odvysíláno téměř 1700!!! Už třicet tři let zde Saskia oslovuje diváky svým příjemným medovým hlasem a svojí elegancí. Není divu, vždyť hned po roce devadesát byla na školení kosmetiček v Paříži a nějaký čas provozovala i vlastní kosmetický salón. Žel neměla štěstí na partnerku ani ostré lokty v divokých devadesátkách.

Před deseti lety jsem se jí ptal, jak to dělá, že tak dobře vypadá. Řekla mi: Pro krásu nedělám nic. Nechodím ani na kosmetiku, jen denně cvičím. Ani ne tak kvůli figuře, ale protože jsem měla nějaké problémy s páteří a nechci trpět. Snažím se žít pozitivně, a to je všechno. Když jsem v civilu, tak se nelíčím, aby si pleť odpočinula, případně si vezmu velký klobouk, aby si odpočinuly i vlasy. Nejlepší je to na chalupě. Vysadit nejen líčení, ale hlavně stresy, myšlení, trému. Když je zdravý duch, bývá zdravé obvykle i tělo. Občas něco zabolí, ale vím, že žiju.

Nesluší se u žen mluvit o věku. Ale kdysi říkala Ljuba Hermanová, že žena ještě tak přizná, že je jí 35 let, pak dlouho nic, až jí je osmdesát a tím se může chlubit. A řekněte, vypadá Saskia na to?!

Hodně zdraví a stále dobrou náladu

Václav Soldát