Jak taky může vypadat bulvár

Při slově bulvár si dnes představíme především Blesk nebo Aha!, v pozitivnějších případech potom některé časopisy pro ženy nebo třeba některé časopisy o historii a osobnostech. O internetových portálech ani hovořit nebudu. Slovo bulvár je dnes ale spojeno hlavně se spoustou špíny, pomluv, vyzdvihováním lidských chyb a hledáním co největších poklesků. Tento termín pro kdysi lehké náladové čtení se zkrátka stal v posledních letech synonymem pro vytahování toho nejhoršího z lidského soukromí – i když některé osobnosti si díky tomu udělaly lepší kariéru než skutečným uměním. Bulvár je ale starý jako samotný knihtisk, dokonce ještě starší, protože stopy bulváru najdeme dokonce i v Bibli a vlastně už v nejstarších dochovaných písemných pramenech. A bavili se jím i naši předci v minulém století, v periodickém tisku, ale i v některých sbornících a publikacích. Šlo ale o bulvár většinou jemný, decentní, spíš o krátké humoresky a anekdoty ze života, Jednou z ukázek je i krátká anekdota věnovaná slavnému houslistovi Ferdinandu Laubovi:

Ferdinand Laub na koňském trhu

Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893. Praha : nákladem Umělecké besedy, 1893. S. 33–34.

František Kaván

V letech šedesátých měl jsem potěšení doprovázeti přítele Ferd. Lauba na uměleckých cestách po vlasti. Zavítali jsme také do Chrudimi, kde jsme v kruhu jeho ctitelů a přátel strávili několik velmi příjemných dnů.

Mělať staroslavná Chrudim už tehda pověst města umění milovného a proto není divu, že umělec, jehož na cestách po vlasti předcházela už sláva světová, byl všude vítán s náručí otevřenou. Kromě nelíčeného přátelství a čistě slovanského pohostinství Lauba zdržovala v Chrudimi však jiná ještě okolnost. Chrudim vedle uměnímilovnosti je proslulá i výtečným koňstvem, a právě v tu dobu byl tam trh na koně. Laub, jemuž objednávání příležitostí do měst od dráhy vzdálenějších způsobilo často mnoho mrzutostí, pomýšlel na to, aby si pořídil vlastní povoz. Náhodou byl na trhu na prodej hezký koník i s kočárkem pro tři osoby. Na odporučení svých přátel Laub se odhodlal ke koupi, která se uzavřela za podmínek dosti mírných, poněvadž prodávající měl zření k jeho osobě. I pohlížel spokojeně a s jakousi zálibou na svůj nový majetek.

Tu se jednomu šibalovi z přátel Laubových zachtělo trochu jej poškádlit; obcházel a prohlížel koníka důkladně. Najednou se zastavil a s vážnou tváří tvrdil, že to zvířátko je slepé. Laub zaleknuv se, spěchal ihned ke koni, prohlížel jeho oči, a neshledav žádné vady zevní, začal jeho zrak zkoušet rozličnými pusuňky, stavě mu dlaně před oči, a podobně. Kůň, nepochybně uvyklý na takové manipulace, ani hlavou nehnul, což Lauba zarazilo. Ale přišel druhý ferina a namítl, že v tu slepotu nevěří a že se hned sám přesvědčí.

Na blízku stál vůz se senem. I šel a vytáhnuv hrst dobrého sena, vrátil se ke koni, jemuž v přiměřené vzdálenosti seno ukazoval. Kůň ovšem hned sledoval každý pohyb ruky podávající a snažil se, aby seno uchvátil. „Nu,“ pravil ferina obraceje se k Laubovi, „nyní jste se přesvědčil, že koníček není slepý a že dobře vidí.“

Za všeobecného smíchu nás kolem stojících doznal i Laub své přesvědčení. Druhého dne jsme již seděli v kočáře a jeli do Král. Hradce, kde se večer odbýval skvělý koncert. Odtud jsme se vydali na další uměleckou cestu po vlasti, a já měl dost příležitosti poznati nejen slavnou virtuositu Laubovu na houslích, nýbrž i jeho virtuositu na – kozlíku. Mnohá hromádka štěrku na silnicích, kudy jsme jeli, mohla by o tom povídati přerozmarné historky.

Jak moc je tato historika pravdivá nebo ne, to asi už dnes nezjistíme, nicméně je to nádherná vzpomínka na slavného houslistu. Napsal ji skladatel a sbormistr František Kaván (1818 – 1896), dnes téměř zapomenutý, ale ve své době uznávaný. Však také učil v rodinách hrabat Chotků a Morzinů, což rozhodně nebyly špatné adresy, nemluvě o tom, že učil celou řadu zpěváků Národního divadla. Později se stal sbormistrem Hlaholu, působil jako ředitel kůru v Týnském chrámu, spolupracoval s Americkým klubem dam a vyučoval zpěv.

Je škoda, že slovo bulvár je dnes spojeno jen s vyhledáváním toho nejhoršího a nejkontroverznějšího ve společnosti. Přitom na bulváru jako takovém nemusí být nic špatného, což občas dokazují někteří seriózní autoři, kteří lehčím tónem a drobnými pikantnostmi připomínají životy slavných osobností. Napsat ale bulvár s lehkostí, nenuceností a bez zbytečného „svinstva“ je umění, které dnes, bohužel, ovládá už jen málokdo.

Tomáš Hejna