Ostrý obraz, dobrý zvuk

PhDr. Miloš Skalka – nar. 26. srpna 1947

Stačí si připomenout tento úvodní slogan v rozhlasovém vysílání a pamětníkům všeho věku je jasno – to je určitě Skalka! Tedy Miloš – redaktor, moderátor, textař, dlouholetý diskžokej, přátelský a stále usměvavý člověk.

Když studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, tak se dostal v rámci studentské výměny koncem šedesátých let na roční stáž v USA. Asi byl už tenkrát dostatečně učenlivý a chytrý, ale tím získal na tu dobu obrovský náskok, naučil se dokonale anglicky.

Když se vrátil, tak ale rezignoval na ekonomiku a dál už studoval Fakultu žurnalistiky UK a tam získal i graduaci PhDr. Posléze vystřídal řadu redaktorských míst v prestižních časopisech, nejdříve v Květech, pak pracoval i pro Mladý svět, Melodii, kde byl po roce devadesát krátce i šéfredaktorem. Jak šly roky, tak se chytil v rozhlase, Československé televizi a dalších mediích.

Jeho jméno je ale nejvíce spojeno s fenoménem diskoték. Byl jedním ze „zlaté sestavy prvních diskžokejů“: Skalka, Jakoubek, Zeman, Tůma, Salava, Gottlieb, Černocký a ještě bychom mohli vzpomenout na další.

Sám na to vzpomíná:
„Diskotéky měli své sídlo především v Klubech mládeže, které tu začaly vznikat koncem šedesátých let. Když Bohouš Durdis otevíral tehdy technicky určitě nejlépe vybavený klub v Praze, diskotéku Dynacord na Vinohradské třídě, tak jsem se tam v roce ´69 stal rezidenčním diskžokejem. Slavné a ve své době až neuvěřitelně populární Déčko vybavila německá firma Dynacord tou nejmodernější zvukovou a světelnou technikou, která u nás tehdy neměla obdoby. Tam jsem vydržel jako diskžokej až do doby, kdy se v devadesátých letech z tohoto klubu stala pobočka jakési rakouské pojišťovny.

Odtud máme s mým celoživotním kolegou Jakubem Jakoubkem, budiž mu země lehká, jeden primát. Začali jsme dělat diskotéku ve dvou. Důležitá byla hlavně možnost dialogu. Navzájem jsme se hecovali a vznikl z toho docela zajímavý diskotékový útvar, kterému jsme říkali „Pouštěčiny“. Zahajovali jsme vždy hranou scénkou, které se často zúčastňovali populární zpěváci, třeba Vlasta Kahovcová, nebo Petra Janů. Znělky nám natočili Jirka Schelinger, Marie Rottrová i Jiřina Bohdalová. Svého času to byla velká atrakce v onom rychle se rozvíjejícím disko světě.“

Z diskoték pak byla cesta k profesi moderátora. I díky znalosti hovorové angličtiny měl štěstí jako redaktor Květů setkat se s hvězdami světové populární hudby např. Paul Mc Cartneyem, Johny Cashem. A postupně komentoval televizní přenosy ze San Rema, Pink Floyd v Benátkách, koncerty z Wembley, ale aby bylo jasno, na to nebyly v ČsT peníze, a tak to bylo z pražského studia. I tak to byl zážitek.

Zkoušel psát i texty k písničkám a spolupracoval jako moderátor s předními hvězdami naší popmusic. Ani se moc neví, že třeba napsal pro Karla Gotta český text pro dodnes nesmírně populární Pretty woman.

Pořád pracuje, uvádí oblíbený rozhlasový pořad „Noční proud v Radiožurnálu.

V roce 2017 byl oceněn titulem MISTR zábavního umění, a tak byl zapsán i do Síně slávy. Ocitl se v dobré společnosti tehdy oceněných mj. Michala Davida, Evy Pilarové, Josefa Dvořáka a dalších hvězd zábavy.

Václav Soldát