ÚCHVATNÝ NÁVRAT JIŘÍHO ZMOŽKA

Opět před několika dny vyprodaná a nadšená Lucerna. Nad podiem výrazné číslice 80+1 a téměř nečitelný podpis interpreta.

Opožděný a první sólový koncert v Lucerně si nadělil k osmdesátým narozeninám téměř pozapomenutý, kdysi slavný skladatel, textař a osobitý zpěvák, kterého jsme už léta neviděli ani neslýchali v televizi či rádiích.

Jeho písničky ale zpívali naši slavní interpreti počínaje Karlem Gottem, přes Hanku Zagorovou, Helenu Vondráčkovou až po Michala Tučného a další. Jednu z nejslavnějších si raději nazpíval sám, oblíbenou mezi muži lepších středních let „Už mi lásko není dvacet let…“. K té mu složil text Michal Horáček, tehdy redaktor Mladého světa.

Zažil jsem ho někdy v osmdesátých letech v jednom kulturním domě. Ke klavíru zasedl podsaditý muž v letech k bílému klavíru a bez jakéhokoliv doprovodu začal hrát a tichým mírně zastřeným hlasem zpíval. Téměř dvě hodiny držel pozornost místy dojatého publika svými občas až sentimentálními melodiemi s poetickými texty. Už tenkrát jsem zažil něco, čemu se dnes říká „standing ovations“. Skromný a evidentně potěšený muž „lepších středních let“.

Narodil se 21. února 1943, žil na Ostravsku, jeden čas pracoval třeba jako kulturní referent na hornickém učilišti. V roce 1977 absolvoval Janáčkovu konservatoř v Ostravě v oboru klavír a lesní roh. A začal skládat nejdříve pro Ostravské hvězdy, Marii Rottrovou, Věru Špinarovou, Hanu Zagorovou a získal i první vavříny na Děčínské kotvě a Bratislavské liře.

Jeho kariéra vrcholila v osmdesátých letech, kdy již žil v Praze. Hana Zagorová zpívala „Biograf láska“, Marie Rottrová „Zřejmě letos nikde nejsou kytky“ a Michal Tučný „Tam u nebeských bran“. Tuhle písničku původně složil pro Karla Gotta, ten jí ale nevzal, a tak jí krásně nazpíval Michal Tučný na text Zdeňka Rytíře. Jedno z jeho písňových alb prý překonalo i náklad alba Karla Gotta.

Právě Rytíř byl textařem jeho snad nejslavnějšího hitu, který nazpíval Karel Gott se Slovenskou holčičkou se zvonivým hláskem. Ani nemusíte hádat, ano jsou to „Zvonky štěstí“ a začaly pěveckou kariéru Dary Rolins.

Po roce 1990 měl vlastní hudební vydavatelství Carmen, to mu vydrželo ale jen čtyři roky, kdy stejně jako jeho rodinný život i zdraví zkrachovalo. Najednou se obrátil k bohu a začal skládat a zpívat pro katolickou i bratrskou církev. Zpíval a hrál především na Slovensku. Na hudební scéně ho začal nahrazovat jeho nejstarší syn Marcel, zejména v televizi Šlágr.

A najednou se opět objevil a hned vyprodal „Mekku populáru“ Lucernu.

Jiří držíme Ti palce a hodně zdraví!!! Pořád nám znějí v uších Tvoje písničky.

Václav Soldát