Potká Kohn Roubíčka!

Roubíček: jste šťastný člověk?
Jak kdy. Když se podívám na sebe, jsem šťastný. Když se podívám na sousedy, jsem ještě šťastnější.

Už je jasné, že tentokrát se budu věnovat židovským anekdotám a jejich humoru.

Židovské anekdoty jsou poměrně ojedinělý fenomén. Projevuje se v nich schopnost smát se sami sobě, zlehčovat i nepříjemnou vlastní situaci. Možná je to dáno složitými a často tragickými dějinami židů i v nedávné historii.

Schopnost ironie a úsměvného pohledu sami na sebe, jistého zlehčování svých úspěchů a pozitivní pohled do budoucnosti není ve světovém humoru zcela běžný. Nejvíce je příslovečný pro tak zvaný anglický suchý humor, a myslím, že i my se tomu občas blížíme (i když v současnosti si tím už nejsem tak jistý podle situace na sociálních sítích i v politických kruzích). Některé zejména velké národy tuto schopnost moc nemají, třeba Čína, Rusko, ale i USA. Tam se nějaká karikující a satirická sebereflekce moc neuplatní, někdy ani není chápána. Poznal jsem to i v minulém režimu, když jsem se mladému ruskému básníkovi v Arménii snažil vyprávět vtipy tehdy populární série českého humoru „Rádio Jerevan odpovídá na dotazy posluchačů“. Možná jsem to svojí ruštinou moc neuměl, ale podle reakce jsem viděl, že nechápe, o co jde. Pozval mě na návštěvu radia v Jerevanu.

Ale zpět k židovským anekdotám.

Odkrývají schopnost žít s osobní i společenskou nejistotou, jsou obranou proti přemíře katastrofických zpráv. Také varují před lidmi, kteří mají kdykoliv jednoduchou odpověď na vše, kteří jednoznačně přijímají všeobecně hlásané „pravdy“. Lidi, kteří se rozhodují podle momentálního společenského tlaku, pocitových sympatií či antipatií na základě známého přístupu „jedna paní povídala“, či „vždyť to psali v novinách a bylo to tak v televizi“. Takže v jejich anekdotách je nejméně důvěryhodný zejména ten člověk, který všechno ví a zná naprosto jistě.

„Kohn čte noviny a povzdechne si:

Samé katastrofy. Co budeme dělat?

Roubíček odpoví: počkáme.

A když se to zlepší?

Tak jsme si ušetřili starosti.

A když se to zhorší?

Tak jsme si alespoň nekazili dnešek předčasně“.

A v současnu, době AI:

„Rabíne, myslíte, že stroje jednou budou myslet jako lidé?

Toho se nebojím.

A čeho se bojíte?

Že lidé začnou myslet jako stroje“!

Židovské anekdoty jsou pořád nesmírně populární. Miloval je Jan Werich, který je dokázal kouzelně interpretovat. Často totiž vedou k zamyšlení nad svým jednáním a snad i myšlením. Připomínají, že člověk nemusí vědět všechno, nemusí být vždy „mistr světa“, ale může jít dál a může se pousmát i vysmát momentálním situacím kolem sebe.

Připomeňme si některé klasické:

Kohn jde po ulici a vidí ve výloze obrovský budík.Vejde dovnitř a ptá se:
„Promiňte, vy jste hodinář?“„

Ne.“„Tak snad zlatník?“

„Také ne.“

„A co tedy vlastně děláte?“

„Já jsem mohel, provádím obřízky.“Kohn se zarazí:

„A proč máte ve výloze budík?“

Mohel rozhodí rukama:
„A co byste tam dal vy?“

Kohn píše závěť:
„Odkazuji synovi sto tisíc korun pod podmínkou, že se ožení.“

Notář se diví:
„A když se neožení?“

„Tak dostane dvě stě tisíc jako odškodné.“

Kohn, prodám ženu. Co daj?
Nic.
Platí.“

Kohn přijde domů a oznámí:

„Sáro, rozvádíme se od stolu i od lože!
Proboha, Kohn, tak vy už ani jíst nemůžete?!“

Přijde Khon za Roubíčkem a ptá se:

„Roubíčku, půjčil bys mi tisíc korun?‘ Roubíček se zamyslí: ,Kohne, já ti je půjčit můžu, ale udělám si tím nepřítele. Půjčím ti je, budu chtít peníze zpátky, ty mi je nevrátíš a budeme rozhádaní. Raději ti je nepůjčím a budeme dál přátelé.‘“

V jejich stylu se tvoří další do dnešní doby. Kohn říká Roubíčkovi:

„Ptal jsem se umělé inteligence, jak zbohatnout.“

„A co poradila?“

„Abych přestal platit předplatné internetu.“

„Kohne, proč nevěříš všemu, co čteš na internetu?“

„Protože jsem dost starý na to, abych si pamatoval dobu, kdy se nesmysly šířily jen ústně.“

A na závěr dnešního povídání jedna asi věčná:

„Kohne, jste optimista, nebo pesimista?“

„Optimista.“

„Jak to poznáte?“

„Pesimista říká, že už nemůže být hůř. Optimista říká, že může.“

Srpen je měsícem dovolených a odpočinku. Tak i zde budeme dávat přednost více odpočinkovým tématům.

Užívejte si léta!
 

Václav Soldát