Pohádkové hlášky

Za dlouhých zimních večerů nám v dětských letech babičky vyprávěly pohádky plné poučení.

Ona ta poučení někdy platí i dneska. I když jim říkáme „hlášky“.

Tahle pohádková z filmu „Tři přání“ je použitelná dodnes:

„Já už budu hodný, dědečku!“

Zrovna se vám daří něco začínat, třeba si namlouvat krásné děvče. A tady je použitelná hláška našich předků:

„Kuj železo, dokud je žhavé“

Ale také je na to reakce:

„Podej čertu prst a chytí celou ruku!“

A když jsme u pohádek, tak si vzpomeňte na Smolíčka Pacholíčka:

„Jen prstíček tam strčíme a hned zase půjdeme!

„Přiměřeně, přiměřeně…“

Jan Werich a Vlasta Burian ve filmu „Byl jednou jeden král aneb Sůl nad zlato“ (1954) sypou z pytle mouku do díže.

Dodnes se používá v běžném životě v reakci na třeba finanční operace, dárky bližním i jako povzdech nad událostmi života. Prostě náhrada za „nepřeháněj to!“

„Našli zbrojnoši, našli?“

Král v pohádce „Pyšná princezna“.

Nezkoušejte tuhle hlášku použít k manželce, když něco doma hledá a přemýšlí, kam to vlastně dala.

„Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil“.

Nepřipomíná vám to vyjadřování některých politiků?

Bylo by krásné, kdyby se různí diktátoři a vůbec činitelé představovali stejně jako v pohádce Princezna se zlatou hvězdou:

„Já, Kazisvět šestý, hlava pomazaná, z boží vůle král„

A ještě jednou ze života:

„Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme. Lepšího nic není, než pořádný piklení!“

Notují si Josef Kemr a Darek Vostřel ve filmu Šíleně smutná princezna

„Co se mi to tady udělalo na rukou?

To budou mozoly.

A není to příznak choroby?“

„Dobrý den! Já jsem, prosím, strašný loupežník Lotrando!“

„Vládce náš, slunce naše jasné“

„Tak ona neumřela, matička moje drahá.

Prodal jí do otroctví, tatíček můj drahý“.

Už je jasno, že je to Lotrando a Zubejda.

Václav Soldát