První casting českého filmu
Historie filmu má skutečně mnoho svých „poprvé“. První promítání, první zvukový film, první celovečerní film, první barevný film – a první casting. Jen málokdo si uvědomuje, že původně se herci na žádném castingu nehledali. Buď to byli herci z divadla, velké osobnosti jiných profesí, anebo lidé z davu, které například náhodou potkali na ulici před divadlem nebo studiem scénáristi, režiséři či producenti. Takto se dostaly k filmu i slavné hvězdy jako Ljuba Hermanová nebo Věra Ferbasová. Ovšem jednou se muselo stát, že se režiséři nespokojili jen s tím, co dostali, či s tím, co přišlo samo. U nás k tomu došlo v roce 1932, a to při natáčení dnes již kultovního, i když pro řadu běžných diváků spíš zapomenutého filmu Před maturitou od Svatopluka Innemanna a Vladislava Vančury. Film byl okamžitým úspěchem, kterému se v tom roce rovnalo jen velmi málo snímků domácí produkce. Pozitivně ho přijali jak diváci, tak i kritika. A to v té době bylo vzácné. A kromě toho se tehdy jednalo o první „studentský film“ z mnoha. Až později ho „trumfly“ filmy jako Škola základ života (1938), Cesta o hlubin študákovi duše (1939), Studujeme za školou (1940) a další.
Vladislav Vančura, novinář a zejména spisovatel, měl s filmem poněkud smůlu. Dlouho totiž o jeho spolupráci nikdo nestál, a tak se neměl kde a jak prosadit. Teprve když se mu ozval Julius Schmitt, scénárista, podařilo se mu prolomit smůlu a zapsat se i jako filmový tvůrce. Bylo to právě při tomto filmu. Také známý režisér Svatopluk Innemann souhlasil, že bude s Vančurou spolupracovat, a tak vzniklo toto jedinečné drama, na kterém se ještě podílel scénárista Josef Neuberg. Přitom šlo o film skutečně hvězdně obsazený, tedy podle dnešních měřítek. Někteří již známí herci si zde vyzkoušeli své později slavné úlohy. Jindřich Plachta se zde objevil jako roztržitý, v tomto případě ale i dost nerudný profesor Kleč – později se v podobné, ale již dobrácké a trochu komické úloze představil ve filmu Cesta do hlubin študákovi duše jako ne roztržitý, ale jako strachu plný Matulka. A František Smolík byl obsazen do role oblíbeného a milého profesora, což si později zopakoval v dramatu Vyšší princip, kde naopak sehrál nesmírně těžkou a vážnou roli školního profesora, který byl „semlet“ dobou druhé světové války. I jinak je film plný velkých a významných herců, ovšem jen málokdo si uvědomuje, že z velké části šlo o herce v té době absolutně začínající, zcela neznámé, a už vůbec si nikdo neuvědomuje, že šlo o herce vybrané ve vůbec prvním filmovém konkurzu, tedy castingu u nás.
Jen stručně si shrňme děj filmu. Ten se zaobírá v tragicko-komické rovině středoškolskými studenty před maturitou Šimonem (kterého hraje Antonín Novotný) a Kafkou (kterého hraje Miroslav Svoboda), kteří bojují nejen se školou, ale i svými povahami a studenty. Dva z nich jsou absolutně rozlišných povah. Jeden, profesor Kleč, je pedantem, který bere vše podle mnohdy zastaralých směrnic a odmítá se od nich byť jen trochu vzdálit. Druhý profesor Donát je naopak příliš laskavý, a to v podání Františka Smolíka. Oba se přitom dostanou sporu se dvěma studenty. Jeden z nich se nakonec pokusí o sebevraždu a pedantský profesor Kleč je při snaze zabránit mu v tom sám zraněn, Trpká zkušenost změní zcela jeho hodnoty.
Abychom dlouho nenapínali, ve filmu se objevují například Zora Myslivečková či Věra Gabrielová. Později slavný režisér Elmar Klos i jeho kolega František Čáp. Dále také o několik let později známý kameraman Vladimír Novotný, Eduard Hofman, který se časem proslavil jako tvůrce animovaných filmů. A zejména potom herec, a kupodivu ve světě proslavený chemik, Antonín Novotný. Toho otec vždy varoval, aby se vyhýbal na ulici lidem, kteří mu budou nabízet práci u filmu. „Práce u filmu, to není nic slušného, co by tě uživilo,“ říkával nejspíš jeho tatínek, když přišlo podobné téma na přetřes. Jenomže „Osud“ rozhodl jinak. Antonína na ulici jednoho dne oslovil právě takový člověk a pozval ho na první oficiální konkurz naší filmové historie. Hlavní slovo přitom neměl režisér Innemann, ale právě Vančura, který nechtěl, aby se rolí studentů ujali už profesionálně zkušení herci, ale aby tyto role byly svěřeny amatérům zhruba stejného věku, který byl postavám dán ve scénáři. Zkrátka aby herci role ani tak nehráli, ale prožívali je.
Většina tehdy hrajících budoucích profesionálů, je jedno v jakém řemesle, opravdu zhruba prožívala to, co osoby jejich rolí. Maturitní ročník. Pavel Taussig, který se zabýval českým filmem dlouhá desetiletí, přinesl například svědectví Vladimíra Čecha, který vzpomínal: „Představoval jsem maturanta Čermáka, který na otázku nemocného profesora Kleče: ,Tak jak, Čermáku?´ odpovídá: ,S vyznamenáním, pane profesore.´ A já přitom propadal z matematiky!“
Právě proto, že Vančura trval na nehercích a mladých tvářích, se dá hovořit o tom, že byl film Před maturitou zejména jeho filmem. To on se zasloužil o autentickou podobu, kterou film získal na základě výběru zcela amatérských zájemců, a přitom i budoucích profesionálních herců, kameramanů či animátorů. Můžeme ale bez nadsázky tvrdit, že šlo zároveň o start pro celou jednu velkou hereckou a filmovou generaci. Vančura se tak vlastně zasloužil o český film víc, než mohl v té době vůbec tušit. Jen díky němu dnes některé zcela klasické komedie českého filmu známe v takové podobě, jakou mají, Vezměme si jen příklad z už zmíněného Antonína Novotného. Jak by asi vypadaly filmy Manželství na úvěr, Tři vejce do skla, Škola základ života nebo U svatého Matěje, kdyby v nich nehrál právě on, jeden z předních filmových milovníků českého prvorepublikového filmu.
Za tímto prvním castingem nebyly jen snahy režiséra, dramaturga a dalších zaměstnanců filmu najít osoby pro natáčení, ale velkou roli také sehrál tisk. V něm se objevily inzeráty, které vystihovaly povahu filmu a také požadavky na herce, kteří se v něm měli objevit. Na to vzpomínala podle Taussiga také Zora Myslivečková:
„Četla jsem v novinách výzvu, aby se studenti a studentky dostavili na natáčení studentského filmu. Zkoušky byly svolané na 5. června. Před kamerou musel každý recitovat Máchův Máj, jehož verše byly napsány na tabuli, která stála před námi. Vedle stál Vančura.“
Tak trochu podvodem se dostala k filmu i Věra Gabrielové, která tehdy byla teprve v sekundě, ale vypadal jako o dva roky starší. A tak zalhala a vyšlo to, protože se Vančurovi a dalším zdála být vhodná na studentku čtvrtého ročníku. Nutno říct, že neprofesionalita těchto mladých herců byla filmu jen ku prospěchu, o čemž svědčí i dobové recenze. Eduard Hofman později potvrdil, že: „…pokud šlo o nějaké rozpory, nikdy je neřešili (Vančura a Innemann) před námi. Doktor Vančura vždy stál v pozadí a díval se. Když měl na věc jiný názor nebo chtěl něco doplnit či upravit, tak se s Innemannem dohodl mimo ateliér.“
Je pravda, že Vančura se do samotného natáčení pletl jen velmi málo, ale zvláště mu na srdci leželo právě obsazení filmu. Chtěl totiž jednotlivými rolemi a jejich pojetím dokázat rozdílnost povah a přirozenost studentů. A to se mu právě tímto způsobem podařilo. Měl největší zájem o autentičnost, realističnost, o „prostý a realistický herecký projev“, jak se píše v unikátní encyklopedii Náš film.
Vančurova filmová prvotina Před maturitou se v roce 1932 promítala v kinech celých deset týdnů. To, když vezmeme v úvahu skutečnost, že většina filmů se točila za pár dnů a jejich životnost v kinech byla tehdy přibližně týden až dva, nebylo vůbec špatné.
Šlo ale zároveň o jeden z posledních jeho skutečných velkých úspěchů ve filmové tvorbě. Vančura byl totiž natolik svérázným autorem, že v budoucnu už nechtěl spolupracovat s režiséry a scénáristy a raději pracoval sám. Kromě Našich furiantů, jeho verze je jednou z nejlepších, a Pekaře Jana Marhoula nikdy žádný úspěch na filmovém poli nezaznamenal. Film Před maturitou byl jeho začátek i vrchol zároveň. I když je samozřejmě otázkou, co by se stalo, kdyby přežil druhou světovou válku.
Film Před maturitou je dnes poněkud zapomenutý, mnoho filmů ho později předběhlo, ale i tak je to české prvenství. Jde o film kvalitní, s výborným obsazením, přestože bylo původně vlastně dílem náhody. Díky, a zejména Vančurovi, se ale stal hlavně dílem, kvůli kterému se odehrál první skutečný český casting ve filmu.
Tomáš Hejna
