Patřili k sobě – Díl druhý E. A. Longen a Xena Longenová
Emil Artur Longen (29. 7. 1885 – 24. 4 1936) a Xena Longenová (3. 8. 1891 – 23. 5. 1928)
Je těžké říct, kde se vlastně stala chyba. Artur a Xena jako by si byli osudem souzeni, nebo to tak alespoň vypadalo, ale ten samý osud je nakonec kvůli jejich povahám rozdělil. Rozhodně se velmi milovali. Možná až příliš – však se o nich často hovoří jako o českých Fitzgeraldových, jejichž manželství bylo známé bohémským hýřením a ostrými hádkami, při kterých létaly skleničky. Nicméně v kontaktu spolu by i tehdy, kdy se Longen znovu oženil, a Xena si našla milence. A zlé jazyky říkají, že Po Xenině smrti dokonce Longen chodíval tajně na její hrob pít, brečet a spát.
Longen se narodil do rodiny pardubického notáře jako Emil Artur (Václav) Pitterman a podle toho měla také vypadat jeho budoucnost. Otec z něj chtěl mít samozřejmě právníka a pro jeho umělecké sklony, které měl již od malička, neměl vůbec pochopení. Přesto si mladý Longen prosadil svou a po absolvování benešovského gymnázia nastoupil v roce 1904 na Akademii výtvarných umění v Praze. Longen byl ale od mládí velmi prudký a neukázněný, proto byl za své přestupky z Akademie vyloučen a studia nikdy nedokončil. Přesto stál u zrození malířské skupiny Osma, kde spolu s ním byli Emil Filla, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta a další. Výtvarnému umění se věnoval i později, kdy kreslil zejména karikatury a ilustrace do časopisů a knih. Daleko víc se ale proslavil jako spisovatel, scénárista a kabaretiér.
Někdy kolem roku 1910 se Longen seznámil se svojí životní láskou Polyxenou Markovou, pocházející z rodiny uznávaných divadelních herců. Byla krásná, talentovaná a uměla i hezky zpívat, přestože trpěla vrozenou nedomykavostí hlasivek. Do staršího Longena se ještě nezletilá Polyxena bezhlavě zamilovala a proti vůli rodičů s ním odešla. Dlouho spolu cestovali nejen po Čechách, ale také v zahraničí, kde se ledasčemu přiučili. Longen psal a působil jako kabaretní herec, Xena, jak si začala umělecky říkat, hrála s ním a zpívala. Když se potom vrátili do Čech, měli o další budoucnosti celkem jasno. Začali se točit kolem kabaretu, Longen se rychle seznámil s Eduardem Bassem a lidmi kolem Červené sedmy, postupně se prosadil i v Lucerně, Rokoku a také v Montmartru, kde se mimo jiné seznámil i s Jaroslavem Haškem. Kolem roku 1920 vznikly jeho slavné dramatizace Haškova Švejka, ale zejména Kischovy Tonky Šibenice, kde si Xena zahrála svoji nejslavnější roli.
V tom byla ovšem právě ta potíž. Zatímco Longen šel z jedno kabaretu k druhému, často psal hned pro několik najednou a ještě stihl psát hry a scénáře pro Vlastu Buriana a jeho divadlo, pro Xenu nebylo zdaleka tolik příležitostí prosadit se. A zatímco Longena všichni obdivovali a stal se jednou z výrazných postav tehdejší bohémy, Xena se postupně propadala na úroveň jeho stínu. Podle toho se měnil i jejich vztah. Stále víc se hádali, Longen, který nikdy neměl ke flašce daleko, začal ještě víc pít a Xena se stala závislou na drogách. Jejich hádky byly pověstné, nestyděli se dělat scény ani na veřejnosti. Vše nakonec vedlo k tomu, že si oba hledali jiné partnery. A našli je. Longen se zamiloval do mnohem mladší Marie Uhlířové, nevlastní dcery detektiva pražské mordparty Jaroslava Kinkory, a po rozvodu si ji vzal za manželku – za svědka jim šel Vlasta Burian, který dal později i jméno jejich dceři Jiřině. Seznam Xeniných nápadníků byl poněkud delší. Nakonec se ale zamilovala do žižkovského novináře, ke kterému se dokonce nastěhovala. Jeho jméno dnes jen těžko dohledáváme, víme, že se oficiálně jmenoval Rudolf a Longen ho ve svém románu Herečka překřtil na Piskoře. Oba se pokoušeli prosadit jako novináři a Xena občas hostovala v nedaleké Akropoli. Štěstí však spolu nenašli. A Xena se nakonec své deprese rozhodla ukončit sebevraždou. 23. května 1928 vyskočila z okna svého žižkovského bytu.
Literární vědec Petr Kovařík odhalil, že Xena krátce před smrtí Longenovi psala a prosila ho, aby se k ní vrátil. Dopis ho ale zastihl pozdě. Na pomoc jí nestačil přijít ani jejich společný přítel František Sauer, který na místo sebevraždy dorazil až krátce poté. Longen se rozhodl po její smrti napsat o společném vztahu román. Sám zemřel o osm let později. Jak jinak, než díky alkoholu, kterého nikdy neměl dost. Na svojí milovanou Xenu ale nikdy nezapomněl.
Tomáš Hejna
